Objevení nebe recenze

Téměř tisícistránkový román Objevení nebe z roku 1992 je vrcholem Mulischovy tvorby. Jde o zprávu anděla svému nadřízeném o splněném poslání: bůh zjistí, že lidstvo uzavřelo pakt s ďáblem, místo v boha věří v rozum a schází už málo, aby se svými technologickými vymoženostmi vyrovnalo božským schopnostem. Proto se rozhodne ukončit svou smlouvu s lidmi, vytesanou na dvou kamenných deskách, které snesl Mojžíš z hory. Desky je třeba vrátit do nebe. Tak začíná fantastická cesta, jež potrvá celá desetiletí. Zároveň je to strhující vyprávění o přátelství Onna a Maxe, kteří společně ztělesňují turbulentní proměny Nizozemska. Onno pochází z významné, přísně kalvinistické rodiny. Max je synem válečného zločince a židovské matky. Společně s cellistkou Adou, Maxovou milenkou a později Onnovou ženou, tvoří v bouřlivých šedesátých letech trojúhlý střed celého příběhu, který se klene přes druhou polovinu dvacátého století, od Osvětimi přes Kubu až do svatého města Říma. Objevení nebe v lecčem připomíná řecké tragédie, v nichž má každá z postav hlubokou symboliku, ale v okamžiku, kdy splní svůj účel, je nemilosrdně odstraněna za hry jako figurka ze šachovnice. V knize totiž nejde o lidské příběhy, ty jsou jen nástrojem k zobrazení idejí o významu lidského konání, příčinách a nevyhnutelných důsledcích.... celý text