Lepidlo recenze

Přestože by název nového románu Irvina Welshe mohl napovídat, že se jeho děj bude točit kolem známé látky, jež se dá fetovat vdechováním, odkazuje na to, co spojuje od dětství až do dospělosti čtyři kluky, kteří vyrůstají na sídlištích v Edinburghu. Je to jejich přátelství, nepřátelství vůči jistým lidem, zážitky a zejména tajemství. Z kluků se stávají muži, a tak sledujeme Juice Terryho, holkaře, který by se ze všeho nejraději v jednom kuse vyhýbal veškeré práci, která by mu snad mohla hrozit, přestože v jiných oblastech je více než čilý; boxera Billyho, co trénuje od rána do noci a jede ve všem až na doraz; muzikanta a dýdžeje Carla, jenž se věnuje hlavně zvukům a hudbě, a nakonec smolaře Gallyho, který přitahuje maléry jako hromosvod. Během jejich dospívání se všechno mění: způsob života, hudba – od punku k technu, ale i drogy, které k jejich životu neodmyslitelně patří – od speedu k extázi. Sledujeme také, jak se snaží vymanit z prostředí, do něhož se narodili, protože třídní i kulturní tlak pociťují jako tíživý, stejně jako tlak rodičů, kteří doufají, že si jejich děti povedou lépe než oni. To, co je drží pospolu, je jejich kamarádství, založené na několika základních pravidlech: nikdy nepotopit kámoše, netlouct holky a nikdy nikoho nikomu neprásknout. Irvine Welsh přes rozměrnost románu opět plně využívá svého spisovatelského mistrovství zejména v typickém rychlém, klipovém tempu příběhu, živých dialozích a černohumorných situacích. Je to dospělý román o dospívání – o tom, jak žijeme své životy a co se s námi děje, když se něco nedaří.... celý text