Klejinčino tajemství recenze

Nebezpečí může číhat i ve vlastním domě... Týna se znovu vdala a začíná nový život s druhým manželem Martinem a třemi syny. Koupili napůl opravenou, sto let starou vilu, které místní lidé neřeknou jinak než Klejinka. Zatímco Týnina rodina je v novém domově šťastná, Týna má pocit, že ji vila nepřijala a že se proti ní všechno spiklo. Chtěla by zjistit, proč ji trápí děsivé sny, proč v domě nevydrží o samotě a proč na ni útočí její vlastní věci. Nikdo z nejbližších nechápe, co může mít za problémy v tak nádherném domě, a brzy začne být považována za labilní a psychicky nemocnou. Týna se pustí do pátrání v historii vily, aby zjistila, co ji vlastně pronásleduje. A pak zasáhne smrt… Příhoda se skříní mi teď večer, když jsou všichni doma, připadá neuvěřitelná. Jenže modřiny na ruce a odřeniny jsou pro mne připomínkou a důkazem hrůzných chvil. Ležím v ložnici, poslouchám, jak Martin funí, a pozoruji skříň. Bojím se. Tak zvláštně se bojím, jako se bojí malé dítě. Strach a úzkost jsou o to horší, že nemají reálnou podstatu. Skříň nepraská, otevírá se krásně, ani neskřípe. Nechci vypadat jako blázen, ale byla bych přísahala, že dopoledne, když mi uvěznila ruku, se chovala „inteligentně“. Stejně jako nedávno hrneček. Samozřejmě. Je to blbost a jen si to namlouvám…... celý text