Jed v krvi recenze

Autor neměl nikdy rád města, které citlivou duši básníka zraňuje na každém kroku, a když se s nim vyrovnal, vrátil se k vesnici. Leč uzřel ji jinýma očima. V idylické a selankovité dědině nalezl pod povrchem jed rozkladu. Začalo to sporem, který vedl hrabivý sedlák a hospodský Šenk s novousedlíkem Pokorným o okap. Okap měl pramalou cenu, ale stal se příčinou tragického boje dvou rodů, jimž jejich tvrdohlavost přikazovala buď zemřít nebo zvítězit. Sudič, který měl nejvíce toho jedu v krvi, dopustil se žhářství a zabil se. Obě rodiny mají dorůstající děti, přes jejichž osvícenějši pojímání života dojdou ke smíru. Analysa venkova zbystřila Norovy oči a zušlechtila jeho výraz. Učinila jej také nelítostným soudcem nad dědinou, ale jeho zlá ironie, jeho škleb a často tvrdé slovo jsou pouze hněvivým projevem lásky k venkovskému lidu, který by chtěl varovati, poučiti a vyléčiti z chorob sudičství a hrabivosti. Čtenář pozná, o jakou oblast rozšířil autor své tvůrčí obzory, a chtěl-li býti jenom spravedlivým svědkem každodenního dění, chtěl-li přesvědčující formou románu říci pouze to, co viděl — a zde má každá stránka a situace znak zážitku — vytěžil určitě ze své dobrovolné kázně a z nahromaděných záporů velký klad nejen pro sebe, nýbrž hodnoty všeobecné platnosti, které by mohly statisícům sudičskou vášní posedlých prospěti. Lze říci, že JED V KRVI je Norův nejživotnější román. Poznámka: Námět k tomuto románu byl vyčerpán z autorova rodného kraje, ze Slezska. Jen z důvodů vněších (aby skutečné události, v románu líčené, nevztahovali někteří autorovi krajané na sebe) byl děj románu lokalisován do Čech.... celý text