Zuzana Beranová - Všechny vůně Afriky

recenze

Všechny vůně Afriky (2013) 4 z 5 / monushka
Všechny vůně Afriky

Občas si ráda přečtu knihu, jejíž příběh se odehrává na nějakém nezvyklém a zajímavém místě. Myslím si, že Afrika se rozhodně do těchto míst může bez problémů přiřadit. Když jsem narazila na knihu s názvem Všechny vůně Afriky, hned jsem věděla, že tato kniha bude úplně něčím jiným než na co jsem zvyklá. A když jsem zjistila, že autorkou této knihy je Češka, Zuzana Beranová, byla jsem zvědavá, jak se autorce podaří vykreslit celkový obraz Afriky, jejích obyvatel, tradic, duchů. Román Všechny vůně Afriky, který ocení nejen ženy, vyšel v květnu letošního roku v nakladatelství Jota.

Zuzana Beranová se narodila roku 1971. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově, pracovala pro MF DNES a následně působila na českých ambasádách v Nigérii, Keni a Zimbabwe. V současné době pracuje pro Evropskou unii v Namibii, kde žije se svou rodinou. Svou lásku k Africe promítla i do své knihy Všechny vůně Afriky.Napsala životopis s názvem Setkání se smrtí, který vypovídá o životě opavské rodačky Joy Adamsové. Ta je známá především díky lvici Else.

Co si představíte, když vám řeknu Afrika?
Já osobně jsem si jako první představila bídu celé země a vyhládlé lidi. Ale po přečtení této knihy se můj názor změnil. Teď už vím, že Afrika je zemí, která má svá pravidla, své rituály, své lidi, kteří jsou neskutečně silní a jen tak něčeho se nezaleknou. Smrt člověka pro ně neznamená to, co pro nás. Věří, že se duchové zemřelých vrátí nějakým způsobem mezi ně a budou s nimi i nadále. A do tohoto příběhu se dostává Češka Tereza Hladíková, která přilétá do Nairobi, aby zde působila jako úřednice na českém konzulátu.

Tereza nechává v České republice svého přítele Jiřího, který však není tím zlatem co se třpytí, jak si Tereza myslela. Stesk po domově, absence nějaké blízké, touha po Jiřím a do toho ještě trochu víc alkoholu Terezu přivedou na nápad zavolat Jiřímu do bytu jeho matky. A po zvednutí telefonu druhou stranou začne Tereza přemýšlet o svém dosavadním života. Jiří do něj však už od této chvíle nepatří.

Tereza zastává v Nairobi důležité a i celkem nebezpečné povolání. Je přivolána ke smrti české zooložky Jany Spáčilové, která přicestovala do Afriky s jediným cílem. Terezu také volají k případům okradených turistů, a že jich rozhodně není málo. Afričané se totiž z bělochů snaží dostat cokoliv a za jakoukoliv cenu. I kdyby kvůli tomu měli někoho zabít. Když nebudou mít oni, nebude mít nikdo.

Tereza se krátce po svém přicestování do Afriky shodou nešťastných náhod ocitá v pouličním boji, ze kterého jí vysvobodí Afričan Mukoto. Mukoto náleží do kmenu Luhya. S Mukotem se Tereza ještě náhodně setká a přijme jeho nabídku ke společnému cestování a poznávání Keni. Jenže jejich cestování není pro Terezu ničím růžovým. Nejdříve je svědkem něčeho neslýchaného a pak také onemocní malárií.

Kniha nevypráví pouze o Tereze, i přesto že je její hlavní protagonistkou. Její vyprávění se prolíná s příběhy několika českých turistů, z nichž někteří si v Africe musí projít peklem. Pro mě nejzajímavější osobou z těchto turistů byla mladá studentka, která do Afriky přicestovala se svým přítelem, kterého však záhy poté, co se seznámí s jedním Afričanem, pouští k vodě. Myslela si, že tento Muž s velkým M jí snese modré z nebe, že se rozvede se svýma dvěma ženami a bude si jen vychutnávat hodně toho vytouženého afrického sexu. Avšak zažívá drsný pád do ještě drsnější reality. Nic nevychází podle toho, jak si to sama naplánovala. Nakonec jí nezbývá nic jiného než sbalit svých pět švestek a vzít nohy na ramena.

Kniha je napsána tak čtivě a realisticky, že věříte každému autorčinu písmenku. Její vyprávění vychází z jejího života na „černém kontinentě“ a místy je až k neuvěření, že se tam takovéto věci doopravdy dějí. Ale kniha mě nadchla. I když vím, že do Afriky se určitě ve svém současném životě nepodívám, tak alespoň vím, jací tam jsou lidé, zvyky. Tato kniha by také mohla poučit všechny, kteří se do Afriky někdy chystají, protože nic před vámi není ukryto za růžovými brýlemi, ale vše je vám naservírováno pod nos bez zbytečných okolků a prodlužování. A navíc - se všemi jejími vůněmi.

Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2013
Počet stran: 304

Komentáře (2)

Přidat komentář

monushka
10.09.2013

Milá Koko,
moc děkuji za Vaše postřehy. Recenzi jsem si po napsání několikrát přečetla, ale "chybičky" jsem si nevšimla. Děkuji Vám za postřeh, má tam být slovo málo, hned to napravím :)
Vím, že nám autorka nepředstavila celý světadíl, ale pro mě byla tato kniha seznámením s Afrikou a pro mně samotné tyto země na kontinentu stručně představila.

Koka
10.09.2013

Monushko, dovolím si pár postřehů:
Věta "Terezu také volají k případům okradených turistů, a že jich rozhodně není mnoho." mi přijde chybná, slovo "mnoho" by možná mělo být zaměněno za "málo" .
VŠECHNY vůně AFRIKY? To jen my, Evropané, na ten obrovský kontinet pohlížíme jako na jednolitý celek, a světadíl vynikající ohromnou pestrostí ras, národů, jazyků, náboženství, kultur, vnímáme jako jednu zemi. Podobně asi občané USA mluví o Evropě.
Kniha může být zajímavá, když vychází z autentických zkušeností autorky, ale troufám si tvrdit, že její zkušenosti ze dvou tří zemí obrovského kontinentu ještě nemohou představovat typické črty celého světadílu. Johannesburg a Mali, Nairobi a Luanda - ty jsou vzájemně kulturně vzálenější, než Ostrava a Vladivostok.