Zrcadlo duše propojilo dva tarotové světy

recenze

Ten dnešní, a ten, ve kterém se se vší černou magií rýpal a do hloubek padal Aleister Crowley. Přiznám se, že jsem asi naprosto ideální čtenář pro knihu Gerda Zieglera. Já si totiž na tenhle Crowleyho, Thothův tarot nemohla nikdy zvyknout. Již jednou jsem ho měla, ale po roce putoval dál za jiným majitelem, prostě jsem ho doma ani nesnesla. Gerd B. Ziegler dokázal, že jsem se nad ním konečně dokázala logicky zamyslet.

Výhody?
Jasnost a stručnost. Porovnávala, vracela jsem se také ke knize Arrien Angeles, která tento tarot také popisovala, a nacházela jsem pokoru, podobenství a takové popichování, kdy jsem měla chuť listovat v té, a tu zase v tamté knize. Když jsem více chápala to, co píše Arrien, a pak to, co píše Gerd. Zrcadlo duše je jednodušší, je spojnicí mezi tímto tarotem a třeba tou velkolepou zelenou knihou Velkou knihou Crowleyho tarotu. Když prorazíte první informace se Zrcadlem duše, s o to větší chutí si přečtete tu druhou knihu, obsáhlejší a psanou těžším stylem.

Nevýhody?
Snad jen že je malá a krátká. Že bych si z pera tohoto autora ráda početla mnohem, mnohem víc.... Umí to.

Kdo s tarotem začíná, je to dobrá a kvalitní volba. Těžšího ražení, to je pravda, ale s touto knihou k němu proniknete celkem v pohodě... a hlavně motivuje k dalšímu studiu tarotu.
Renata Petříčková, www.petrickova.cz

Komentáře (0)