Znovu já

recenze

"Moje milá, vždycky tolik spěcháte?" zeptal se lékař. Znovu se zasmál, ale tentokrát v jeho smíchu zazněl nevyřčený vzkaz: Už chápu, jak si se dostala až sem."

Představte si to. Jste matka čtyřletých dvojčat, věk - čtyřiačtyřicet let, celý život jste organizátorkou, dříčem, vše plánujete s předstihem. Co nakoupit musíte vědět alespoň týden dopředu, dovolenou minimálně rok, znáte nazpaměť svůj diář a najednou dostanete infarkt a musí vám provést akutní bypass. Jak byste se s tím poprali vy? Zotavujete se po operaci a nedostává se vám žádná pomoc, je to při starém, manžel vše bere jako samozřejmost. Maribeth to vyřešila po svém. Jednoho dne si sbalila, napsala Jasonovi vzkaz a odjela do Pittsburghu. Dá se říci, že odjela hledat samu sebe.

Já, jako matka dvou dětí to nechápu. Nedokázala bych to. Sebrat se, sbalit si pár důležitých věcí a odjet pryč. Osobně bych to řešila jinak, ale jak se říká, a ruku na srdce, kdo je bez chyby, ať hodí kamenem.
V knize nebyla postava, ke které bych si utvořila nějaký bližší vztah. Brala jsem to tak, že tam jsou, protože tam být musí a do tohoto příběhu patří. Manžel Jason, nejlepší kamarádka a šéfová Elizabeth. No a pak zde máme nové přátele z Pittsburghu, a to mladé sousedy Todda a Sunitu, Janice, která Maribeth pomáhala najít biologickou matku a doktora Granta, který, dá se říci, se stal jejím přítelem. Kdybych měla přece jen jednu postavu vybrat, tak nejvíce jsem si asi oblíbila doktora Stephena Granta. Měl své démony minulosti, které si sám musel srovnat v hlavě.

"Já bych v ShurSave nenakupoval, i kdyby mi nákup přivezl Channing Tatum bez trička a na jednorožci," řekl Todd." já bych tam tedy nakupovala, a jednorožce bych nepotřebovala :-)

Obdivuji autorku, jak se s příběhem vypořádala. Gayle Forman známe jako autorku, která píše adultky pro mladé, ale nyní napsala román pro ženy, který je citlivý, poutavý, dobře promyšlený. Stačí si přečíst poděkování a dozvíte se, odkud autorka všechny informace čerpala, protože to bylo opravdu věrohodné.

"Myslíte, že bych mohla vidět své přátele?" zeptala se.
"Ach tak, myslíte vaše 'děti', co čekají venku?" Lékař se usmál. "Škrábou na dveře. Mám je pustit dovnitř?"
"Prosím vás."

Líbilo se mi, jak je příběh psán, kdy se autorka dokázala lehce přenést do minulosti Maribeth, aniž by to působilo nějak kostrbatě. Dopisy, které Maribeth psala dvojčatům, ale nikdy neposlala. To bylo opravdu dokonalé.

Knihu určitě doporučím dál. Pokud máte chuť na něco citlivého a emotivního, kde se hlavní hrdinka, přepracovaná matka, snaží zjistit něco o své minulosti, a uspořádat si svůj vlastní život, tak neváhejte. Příběh jako takový se mi velmi líbil a ještě teď nad ním přemýšlím.

Já tímto děkuji nakladatelství Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku.

A mimochodem, najdete zde perfektní návod, jak naučit někoho plavat :-)

Komentáře (0)