Znepokojivě geniální

recenze

Virtuální světlo (2009) 5 z 5

Už jste měli někdy po dočtení knihy pocit, že je autor génius a že toto je jeho vrchol? Já ano. Sice mi ten pocit rychle pominul (to jsem si pak totiž přečetl Orwella). Bylo to u himhergotknížky od Williama Gibsona Virtuální Světlo. Bože dík.

Obsah, krátce a stručně: Rydell a Chevette jsou v pořádný brindě ("v brindě" píšu, protože se, ty vole, snažím být cenzurovanej), páč nám paní čmajzla nějakýmu frajerovi ultrahustou věcičku, něco jako ajFoun 10, po které šmejdí spousta hajzlíků (to jest, jak máfija, tak polícija...samozřejmě, ta zkorumpovaná).

Pročpak geniální a pročpak znepokojivě:

1) Dává to smysl i přes skoky v ději, které knihu nezhoršily, ale naopak zlepšily. Dodávají tomu takový zvláštní defekt...tedy, pardon, efekt. Vlastně steampunkovej kyberpunk.

2) Rerto budoucnost. Doslova. Na vysvětlenou: Retro je poměrně moderní věc, pojednávající o minulém čase s ponuřejší atmosférou. Starý je prostě starý, tohle je RETRO!!! Takže budoucnost, která se jakoby odehrává v minulosti...a no jo, dyť je to rok danulanulapět.

3) Gibsonizace!!! To je Vám taková odrůda geniální sprosťárny, ty vole.

4) A přece je konec vždy lepší než ten zbytek, že?

5) Za páté vysvětlím, proč v titulu mé kecenze (ano, správně, kecenze) stojí slovíčko ,,znepokojivě". Protože když je tohle tak geniáulní a napsané v tak dalekém období, pak kam táhne moderní literatúra (ano, správně, literatúra).

A aby nikdo odtud neodešel s prázdnou, dodám ještě: zda-li si myslíte, že jste Puch ví jakej nebezpečnej intelektuál, pak Vám Gibson ukáže, zač je toho koleno.

A aby můj recenzentní komentář nezněl úplně pitomě, dodám, jak jsem ke knize přišel. Tuhle Vám tuhnu v knihovně a najednou hopla, vidim známou edici, tak se koukám na obal: dobrej, to si musim přečíst.

Příjemného počteníčka. Nechť Vám chutná.