Zlodějka ve světě víl

recenze

Prázdné sliby (2021) / Kikina182
Zlodějka ve světě víl
Brie nenávidí víly od chvíle, kdy jí a její sestru Jas opustila matka, aby mohla být se svým vílím milencem. Když však její teta prodá Jas do otroctví králi Temného dvora, neváhá, a vydává se do říše víl, aby ji zachránila. Pro ni by udělala cokoli, dokonce se i postavila své nejhorší noční můře a zpochybnila vše, čemu kdy věřila.

Kouzlo a šarm vílích dvorů a jejich princů ji však pohltí od chvíle, kdy tam vkročí, ať se tomu brání jakkoli. Zvlášť, když to vypadá, že ji princové z Jasného i Temného dvora, Ronan a Finn, chtějí pomoct zachránit její sestru. Ale co z toho je skutečné a co je jen šikovná vílí přetvářka? Kdo je ten dobrý a kdo zlý? A především, co může Brie zjistit díky pobytu v říši víl o své minulosti, přítomnosti a budoucnosti?

Příběh je napsán v ich-formě z pohledu hlavní hrdinky Brie, což čtenáři umožňuje nerušený náhled do jejích myšlenek a emocí. Neměla jsem nejmenší problém se do knihy začíst. Příběh díky autorčinu stylu psaní hladce ubíhá. V textu nechybí dostatek detailů, ale zároveň v něm nejsou nudné pasáže a tak dává čtenáři možnost splynout s příběhem.

Autorka se inspirovala různými příběhy. Není na tom nic špatného, ale v téhle knize je to opravdu hodně vidět. Je tu výrazný motiv Popelky a Selekce. Nejvíc mi ale kniha připomínala sérii Dvůr trní a růží. Ne proto, že Prázdné sliby jsou také příběhem o vílách, ale protože velká část knihy se rámcově odvíjela úplně stejně jako tato série. A to včetně některých dost konkrétních oblastí a vývoji postav. Ačkoli to nejspíš nebyl autorčin záměr, tak ta podobnost tam je a za mě mnohem větší, než by se hodilo.

Možná ještě větší problém je podle mě předvídatelnost knihy, která nemá s podobností mezi těmito příběhy nic společného. Už na začátku jsem měla dvě teorie, které se nakonec ukázaly jako správné, i když jedna jen částečně. Ale možná ještě víc než předvídatelnost knize škodí, že to opravdu mělo být jasné jak facka i hlavní hrdince a ta to zkrátka neviděla. To mi na celých předvídatelných zápletkách vadilo asi nejvíce.

Na druhou stranu musím uznat, že má v sobě kniha i originalitu, která se projevila především na posledních sto stránkách knihy. Tam autorka úplně změnila směr a přišla spousta zajímavých zápletek a plno odhalení, které jsem nečekala. Takže poslední čtvrtina knihy tenhle příběh podle mě zachránila.

Postavy jsou dobře popsané, i když jak jsem zmínila dříve, občas se jejich vývoj až nápadně podobá vývoji postav z jiných sérií. Ale s hlavní hrdinkou Brie jsem měla opravdu problém, protože ta holka nedávala smysl. V některých věcech si tvrdohlavě stála na svém, i když i jí muselo být jasné, že je naprosto mimo a v jiných zase měnila názor každých pár hodin. Navíc byla neskutečně naivní a hloupá, protože měla před očima tolik naprosto jasných věci a ona je zkrátka neviděla. Neodpovídala zkrátka tomu, kým by podle příběhu měla být.

Z knihy Prázdné sliby jsem zklamaná, protože jsem čekala něco úžasného a dostalo se mi bohužel spíše průměrné knihy. Musím ale uznat, že můj názor je hodně ovlivněný tím, že jsem četla série Selekce a Dvůr trnů a růží. Kdybych četla nejdříve tuto knihu, jistě bych některé její části vnímala jinak. Zároveň jsou zde ale nedostatky, které nehledě na podobnost mezi sériemi bijí do očí.

Prázdné sliby není špatná kniha, ale zároveň to ani není nic převratného. Určitě bych jí spíše doporučila čtenářům, kteří nečetli Dvůr trnů a růží, protože pak by z ní mohli mít mnohem lepší zážitek, než ti, kteří ji četli. Ale rozhodně v téhle knize vidím potenciál, obzvlášť po naprosto nečekaném konci, kvůli kterému si určitě přečtu i druhý díl.

Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji projektu Humbook.

Komentáře (0)

kniha Prázdné sliby recenze