Zloději lidí - román autora, kterého opravdu ráda čtu

recenze

Slovy thriller či bestseller se označuje kdejaká kniha, ne každá z označených si tento přídomek zaslouží. Zloději lidí – krimiromán Roberta Craise – na ně mají právo. Autor totiž má nos na trháky. A dokáže velmi lákavé téma svižně zpracovat. Příběh mladého páru, který se nešťastnou shodou okolností dostane do smrtelného nebezpečí, strhne čtenáře k překotnému hltání událostí a nepustí ho, dokud nenarazí na konec.
Autor tvrdí v úvodu příběhu, že jde o fikci. Snažím se tomu uvěřit! Jenže jeho příběh je vystaven natolik reálně, že mne červíček nejistoty vrtá hlavou: A co když je to pravda? Co když se kupčení s lidmi tímto způsobem na americko-mexické hranici děje? Vždyť o podobných praktikách zločineckých a naprosto perfektně zorganizovaných gangů se dozvídáme dost často z různých zpráv v médiích. Organizovaný zločin těžící z chudoby lidí v různých koutech světa a jejich touhy po lepším životě v bohaté zemi je skutečností. A nejen na území Severní Ameriky.
Pojďme k ději:
Krista a Jack, se dostanou do potíží. Vyjeli si na vyjížďku do noční kalifornské pouště. Nečekají nic zlého, místo, kam míří, je nedaleko jejich poklidného městečka. Jenže právě tady dojde ke střetu bandy pašeráků lidí, co právě přes hranice převezli skupinu lidí, s gangem únosců. Nelítostní bandité zajmou celou skupinu i mladý pár, který se k akci přichomýtl. Nešťastníky čeká živoření v příšerných podmínkách. Únosci požadují výkupné od jejich rodin – nejde o vysoké částky, jde jen o jejich pravidelnost. Dokud peníze tečou, zajatci žijí, tedy spíš živoří, vyschne-li pramen, je s nimi konec. Skvěle naplánovaný brutální a nelítostný byznys.
Kristina matka Nita Moralesová je přesvědčena, že dcera pouze utekla z domova. A podivný telefonát, v němž ji Krista podivným přízvukem žádá o peníze, považuje za hloupý způsob, jak chce vymámit prostředky k útěku. Přesto se obrátí na soukromého detektiva Elvise Coela. Chce, aby jí milovanou dceru přivedl zpátky domů. Ani Elvis nepředpokládá, že se při pátrání dostane tak blízko smrti. Očekává běžnou rutinu. Velmi záhy se však zamotá do sítě nebezpečných individuí a stane se jejich zajatcem. Jeho parťák Joe Pike naštěstí zasáhne včas a všechny osvobodí. Pro mnohé zajatce je však už pozdě… Zatraceně pozdě.
Robert Crais se v románu drží klasické formy stavby dramatu. Stručně uvede čtenáře do děje, rozvine jednotlivé motivy a podmotivy, aby v rychlém staccatu dospěl k rozuzlení. Je mistrem dialogů, znalcem prostředí, popisy omezuje na nezbytně nutné vykreslení tohoto prostředí. Jeho styl je „filmový“ a zcela odpovídající „drsné americké škole“, je nevyumělkovaný, střízlivý, míří spolehlivě na cíl jako pěst rváče na bradu soupeře. Obraz za obrazem postupuje vpřed a hlavním atributem je „akce“. Své hrdiny vykresluje jasně a zřetelně, snaží se vystihnout jejich dobré i špatné stránky, žádná z postav není černobílá. Výsledkem je drsný příběh, mistrně napsaný a rychle se čtoucí. Skvělý román na víkend. Robert Crais je zkrátka mistrem kriminálních románů.

Komentáře (0)