Zjevení

recenze

Román o Hildegardě z Bingenu.

Guibert z kláštera Gembloux v Ardenách stojí před velkým úkolem. Má sepsat životopis matky představené, jejíž proroctví ji proslavila po celé Svaté říši římské.

Vyprávění začíná, když bylo Hildegardě pět let. Od malička měla vidiny, které se snažila skrývat, aby neranila matku a v očích ostatních nebyla za lhářku. Matka nevěděla, zda-li má považovat dceřiny vidiny za požehnání nebo šílenství. A zatímco Hildegarda tak ráda běhá po lesích a užívá si volnosti, matka už vyjednává dceřin odchod do kláštera. Stane se společnicí hraběnčiny dcery Jutty von Sponheim, o které se proslýchá, že je bláznivá a která si zvolila řeholní život u mnichů v klášteře Disibodenberg. V osmi letech ji s Juttou obě zazdí do tísnivých cel, aby mohly modlitbami sloužit Pánu Bohu. Zde stráví Hildegarda v otřesných podmínkách nepředstavitelnou řadu let, aby se učila od své mentorky a duchovní matky, přestála chlad, nemoci i své touhy po svobodě.

Román je beletristickým zpracováním života svaté Hildegardy, při kterém autorka vycházela z celé řady dochovaných materiálů. V doslovu knihy přiznává, že hlavně o Hildegardině dětství je v dokumentech řada rozporů, proto tedy pro svůj příběh vybrala jednu z alternativ. Kniha je rozdělena do tří částí, kdy každá je věnovaná jedné etapě jejího života. První část o ztrátě svobody byla pro mě čtenářsky emočně nejsilnější. Zde asi nejvíce cítíme světské pojetí myšlení malé holčičky a později dospělé ženy, které je tíživé a nenabízí žádnou budoucnost.

Historie napovídá, že Hildegardin život neskončil jen za zazděnými zdmi klášterní kobky. Autorka nás provede i jejím dalším osudem, životem, kdy mohla vědomosti nabyté mnohaletým studiem knih začít uplatňovat v praxi. Znalosti o bylinách praktikovala na pacientech pod vedením mistra ranhojiče a mohla se radovat při sběru bylin v okolních lesích. Věnovala se studiu živočichů v řekách i lese a spolu s novou společnicí pracovala na novém lapidáři. Teprve mnohem později pochopila, že jejím údělem je konat, sdělovat, mluvit a psát o tom, co vidí a slyší. Svým osobitým způsobem dokázala ustát život, který jí určili jiní.

Jedinečnou atmosféru dodává vyprávění také pozadí příběhu. Jsme svědky vlivu církve na politicko-historické události, aktivit spojených s křižáckými výpravami, ale také osudu klášterů, které byly cílem častého plenění.

I když román nabízí obrázek života skutečné historické postavy 12. století, která je úzce spjatá s křesťanstvím, nejde o klasický historický román a primárně ani o duchovní literaturu, či hlubší výklad spatřených zjevení. Příběh je historickou fikcí s podrobnou sondou do světského smýšlení postavy, její vnitřní síle nepropadat skepsi a překonat překážky, které život přináší.

Hildegardin příběh je nádherně zpracovaný a hlavní hrdinku si velmi rychle oblíbíte. Vždyť komu by nebylo líto holčičky, jejíž mimořádné schopnosti jí přinesou jen těžké roky strádání v šedi klášterních zdí. A i v Hildegardině vyšším věku neztrácí příběh na tempu a zůstává zajímavý. Svou odvahou a odhodláním dosáhne Hildegarda mnohého, co se do té doby jiným nepodařilo.

Nedávno jsem četla od autorky její beletristické zpracování reálných čarodějnických procesů, které mě naprosto fascinovalo. Kniha o Hildegardě je úplně jiná a přesto nabízí opět velmi působivý a silný příběh. Autorčinu tvorbu určitě doporučuji a budu ji dále sledovat, protože historické fikce píše opravdu bravurně.

Komentáře (0)