Životní cesta

recenze

Jednou ano, dvakrát ne (2014) / ilosek (299 views)
Životní cesta
Šťastný konec? Ani náhodou. Příběh plný smutku, bolesti a ztráty. Ale taky lásky, přátelství a hlavně naděje. Protože, když člověk věří, dokáže vše a to zjistil i West, který se silou vůle dostal z těžké nehody. Ale už nikdy nebylo jako dřív.

West má vše, co si může přát. Kamarády, přítelkyni a svůj sport. Jednoho dne se však probudí v nemocnici neschopen mluvit a hýbat se. Je to pro něho těžký a nebýt Olivie, zbláznil by se. Olivie, kamarádka z vedlejšího pokoje, je jeho oporou a jako jediná s ním dokáže komunikovat. Ale pomůže mu i s navrácením do běžného života?

Jednu věc jsem věděl jistě: Jsem v nemocnici.

Anotace nám toho řekne jen málo, proto jsem byla velmi překvapena, co jsem v knize všechno našla. První polovina knihy se odvíjí tak, jak předpokládáme podle shrnutí. Potom ale přijde zlom a vše se začne řítit volným pádem kamsi do neznáma. Jendo překvapení za druhým a neustálé změny situací.

Přesto nečekejte, že se na každé stránce bude něco dít. Děj plyne pomalejší, ne však nudným, stylem. Je tu hodně prostoru pro přemýšlení, který budete potřebovat. Je zde totiž narážka hned na několik závažných věcí a nad koncem budete přemýšlet i dlouho po dočtení. Není to kniha, kterou byste dali do knihovničky a jednoduše na ni zapomněli.

Měl jsem to, co jsem potřeboval. Bylo to ve mně. A bylo to tam celou dobu.

Už při prvních zmínkách bylo jasné, že West bude bojovník. I přes to, že neví kde je, ani co se mu stalo. Nevzdá se a bude bojovat do posledního dechu. K tomu mu dopomáhá i jeho kamarádka Olivie, která je zvláštní. Často náladová, příliš upřímná, ale nápomocná. Zamilovali jste si oba dva hlavní hrdiny a fandili jim do poslední chvíle, i když nic nebylo jasné.

Kromě originality a hezké zpracování smutného tématu i další vedlejší zápletku. Westovi se v nemocnici zdají zvláštní sny, které se ovšem vracejí a působí příliš realisticky. Zasahují do reality a s pomocí Olivie se snaží přijít na kloub téhle záhadě. I když bych si dokázala představit lepší zpracování, určitě to bylo skvělá vsuvka.

„Tohle není dobré místo pro živé.“

Abych jen nechválila, musím podotknout, že byla znát autorčina nejistota. V některých chvílích byly věty divně formulovány, nebo příliš se vyskytovaly dlouhé souvětí. Ale byly to jen detaily, které se určitě při další knize autorce povedou vymazat. Celkově se mi ale kniha neskutečně líbila hlavně tématem k zamyšlení, z kterého si člověk něco vezme.

Komentáře (0)

kniha Jednou ano, dvakrát ne recenze