Život zachycen v momentech od Delphine de Vigan

recenze

Ani později, ani jinde pod svým názvem skrývá příběh odehrávající se v Paříži, v jejích zákoutích, podzemních dopravních prostředcích, prosklených kancelářských budovách, ale i v teple domova. Hlavní postavy jsou dvě, přičemž vypravěčova pozornost se celkem rovnoměrně naklání nejdříve k jedné, pak k té druhé. Jedna kapitola patří jí, další jemu. Neznají se, nevědí o sobě, ale mají toho společného víc, než by si dokázali představit. Ve městě, které neustále pohání své obyvatele vpřed, tam, kde se lidé nezastaví v myšlenkách na to, jak být ještě úspěšnější, rychlejší, podávat v práci lepší výkony a zlikvidovat konkurenci, si oba dva uvědomí, že život, jaký vedli doposud, už dál nemůžou zvládnout.

Mathilde je matka tří dětí, což společně s prací pro velkou společnost zabírá všechen její čas. Je už deset let vdovou, bez přítele a přátele vídá zřídkakdy. Tak ráda by jim řekla o tom osudném momentu, od kdy to pro ní její dříve oblíbená práce začala být k nevydržení. Jenže to opovržení, které vidí svému nadřízenému v očích, to, jak ji kolegové jeden po druhém začali ignorovat, že je její jméno vyškrtnuté ze všech projektů, není hmatatelný důkaz. Lidem, kterým se s tím svěřuje přijde, že přehání, a Patricie, která má na starosti vztahy na pracovišti, s tím nemůže nic dělat.

Každé další ráno Mathilde nastupuje do podzemky a doufá, že když na sebe nebude moc upozorňovat a vyvolávat konflikty, věci se postupně změní k lepšímu.

Druhá postava, jejíž pohled se nabízí stejně důvěrně jako pohled Mathilde, je zdravotník Thibault. Své dny vyplňuje ježděním za pacienty do všech stran Paříže, aby jim mohl předepsat léky, uklidnit je, dopřát jim chvíli lidské společnosti. Pozoruje, jak za sebou město na své cestě kupředu nemilosrdně nechává ty, kteří vypadli z tempa, selhali, nezvládli to.

Jeho život také není žádná radost. Původně chtěl být chirurgem, to teď ale kvůli nehodě z mládí nepřipadá v úvahu. Jeho přítelkyně, kterou miloval celým srdcem, mnohem víc než kdy mohla ona milovat jeho, ho brala jako přechodnou známost, útěchu během čekání na lepšího muže, na lásku svého života.

Tohle je ukázka dvou lidí, kteří jsou vyčerpaní žít se svými nenaplněnými sny ve světě, kdy jsou na ně kladeny čím dál větší nároky, a jediným jejich přáním je vlézt si do postele a všechno to zaspat.

But desperate people don´t meet. Or maybe only in films. In real life, their paths cross, they brush shoulders, perhaps collide. And often they repel each other like the identical poles of two magnets. She´s known that for a long time.

Má člověk ještě nějakou šanci, že v takovém světě znovu najde sám sebe nebo se nechá pohltit beznadějí?

Na to kniha odpověď nepřináší, což by se u ní dalo považovat za pozitivní znak. Nedává žádné rozhřešení, konec je otevřený. Protože o něj tam zas tak moc nejde.

Když jsem ji začala číst myslela jsem, že to bude takový odlehčený romantický příběh. O lidech, kteří se trápí, ale jejich cesty se svedou dohromady. Vyšlo najevo, že rozhodně převažuje spíš ten popis ztracenosti hlavních hrdinů, romantiky je pomálu, ale neznamená to, že by kniha i tak nemohla příjemně překvapit. Styl Delphine de Vigan je zvláštní, neopakovatelný. Cítila jsem se, jako bych byla uprostřed děje, vyvolala ve mně potěšení, zlost, zájem a široké spektrum emocí.

Knihu vzhledem k jejímu obsahu doporučuji hlavně pesimistům (donutí vás se podívat na tu lepší stránku věci) i optimistům (ukáže vám, že realita je složitější, než se zdálo), ale ostatní si z ní také určitě něco odnesou.

Autor: Delphine de Vigan
Čteno v: angličtina
Nakladatelství: Bloomsbury
Počet stran: 257
Název v aj: Underground Time
Název v originále: Les Heures Souterraines

Komentáře (0)