Život v oikumeně

Lidstvo a Matka Země
Historických monografií, které mají široký přesah a zaobírají se dějinami lidstva v širokém kontextu, je dnes už celá řada. Dílo britského historika Arnolda Toynbee „Lidstvo a Matka Země“ není jeho hlavním dílem, ale v českém překladu je to asi jeho nejvýznamnější kniha. Toynbeeho životním dílem je však velkolepé desetisvazkové "Studium dějin". Toynbee byl historik, který zanechal hluboké stopy ve svém oboru a jeho dílo se odráží mimo jiné i v kultuře. Je to „apologeta“ globalismu a odpůrce eurocentrismu. Tomuto jeho stručnému profilu odpovídá i tato kniha.
Vyšla už před šestnácti lety a soudě podle zpětného průzkumu na internetu, nezanechala mezi českým publikem většího ohlasu. Neoprávněně. Ambicemi autora bylo stručně popsat světové dějiny a vyvarovat se přitom jednostranného líčení dění v evropských luzích a hájích. Novou a velmi sympatickou myšlenkou je také líčení lidských dějin v jakémsi enviromentalistickém kontextu, což vzhledem k době, kdy byla kniha sepsána, opravdu výjimečný počin.
Toynbee svoje dílo zakládá na pojmu „oikumena“ (dnes častěji asi „ekumena“), což starý pojem z helénistického období označující tehdy známou a civilizovanou část světa. Autor je však používá v rozšířenějším a nám bližší významu území trvale osídlených a hospodářsky využívaných lidmi. A tomu to termínu nadřazuje termín biosféra. A snaží se o popis vývoje lidských společenství posuzujíce přitom právě jejich vliv na biosféru. Tato snaha také dává název knize, který v nás tak trochu evokuje planetu Pandora s její civilizací Na’vi.
Nutno však podotknout, že zůstalo v podstatě jen u snahy. S výjimkou úvodních textů a shrnujícího závěru jde v podstatě o „konvenční“ výklad dějin. Ale i to málo, co k tématu lidstvo a biosféra v knize objevuje, obsahuje na svoji dobu pozoruhodné a varovné myšlenky, byť jsou dnes asi zaváty Lovelockovým dílem.
Slovo „konvenční“ je v uvozovkách a tato drobná nuance má hluboký význam. Pokud někdo nestudoval světové dějiny, může být, byť by byl absolventem gymnázia, překvapen hloubkou a šířkou znalostí historie v době před více než čtyřiceti lety. Z toho pohledu jde o knihu pozoruhodnou. Je informacemi nabyta k prasknutí a období před několika tisíci lety popisuje velmi věrohodně.
Trochu skepticky musím komentovat i primární autorovu ambici popsat světové dějiny a dát prostor všem civilizačním okruhům. Slovo civilizace se však asi stalo pro autora svazujícím, neboť svoji pozornost zaměřuje především na velké civilizace starého i nového světa. Sledujeme tedy vývoj ve starověkém Egyptu a v oblasti úrodného půlměsíce, ve střední Asii, v Evropě, později pak v Indii, Číně, Japonsku a Mezoamerice. Ze zorného pole však vypadávají rozsáhlé oblasti Afriky, Severní a Jižní Ameriky (s výjimkou Inků) a Austrálie a Oceánie. Jako by neexistovaly. Je těžké uvěřit, že by autor nic nevěděl i o těchto oblastech, ale s historií výzkumu starých říší v oblasti Sahelu a střední Afriky nejsem obeznámen.
Kniha je dnes v některých detailech zastaralá. Někdy na to upozorňuje český editor, někdy to lze tušit mezi řádky (nejsem tak znalý historie a tak slovy L. Součka projevuji jen tušení stínů).
Přesto všechno je tato publikace velmi přínosná a užitečná. Má velmi specifický styl a čtenář má pocit jako by četl alternativní historii. Matné vzpomínky na školní látku jsou až na výjimky neuplatnitelné. „Velkých“ událostí, kterým jsme ve škole věnovali hodiny, si autor nevšímá a zahrnuje nás tisíci dat a informací, o kterých „nám nikdo nic neřekl“.
Velmi podnětný je syntetický závěr knihy zahrnující období let 1873 – 1973. Analyzuje vliv Západu na vývoj celého světa a počíná si přitom poměrně kriticky a čtenář cítí autorovo levicové zaměření. Nadvládu Západu považuje za přechodnou fázi dějin, podobně jako např. říši Mongolů. Velmi kriticky se staví ke konceptu národních států, který je podle něho v ostrém protikladu s rozvojem mezinárodního obchodu a transferu kapitálu (dnes bychom řekli globalizace). Pokrytecky vnímá Evropu a v podstatě upozorňuje na potenciální krach integrace, pokud to bude integrace pouze formální.

autor: Lector · 18. června v 21:38 · přečteno 35x

Komentáře (0)