Život není peříčko

recenze

Edita Pospíšilová utekla v šestnácti letech z domova po výstupu, který měla se svým despotickým otcem. Nikdy u něho neměla zastání, vždy byla tou odstrkovanou a nemilovanou. Život vzala do svých rukou. Pracuje jako kantýnská pro dělníky na stavbách silnic v různých koutech země. Nyní je to už její třetí stavba. Žije a pracuje v maringotce v odlehlé oblasti nedaleko Sudet. Zatímco ji dělníci ze stavby považují za nedostupnou krásku, ona prožívá začínající milostný románek. Objektem jejího zájmu je muž, který je jedním z nich. Okolnosti nedovolují, aby byla jejich známost veřejná.

Doba je napjatá. Sudety jsou za kopcem a nároky Němců na příhraniční oblasti se promítají v praxi. Češi jsou násilně vypuzení z domovů.

Druhá důležitá žena románu je Irma, která nemá šťastné manželství. Řadu let trpí manželovými frustracemi z nevydařeného života, neúspěchy v práci a nenaplněním představ o životě ve vyšší společnosti. Starší dcera se raději provdala, aby nemusela s otcem žít pod jednou střechou. Mladší Kristýna se snaží otci vyhýbat. Irma nám odkrývá celou historii jejich manželství sahající až do doby rozpadu Rakouska-Uherska. Do doby, kdy panovaly propastné rozdíly mezi společenskými vrstvami. Manžel Josef pochází z chudé rodiny. Byly důvody, proč přistoupil na domluvený sňatek s Irmou z vyšší vrstvy.

Osudy Edity a Irmy jsou velice úzce spjaty a patrné od prvopočátku. Ale obě ženy nemohou být více rozdílné.
První část románu, která se věnuje Editě, ukazuje nevyzrálou mladou ženu, která se musí vyrovnat s křivdami z dětství, která se snaží urvat svůj kousek štěstí a problémy řeší s horkou hlavou. Je až zarážející, že všichni okolo řeší, co s nimi bude v neutěšené době, kdy Němci zatínají drápy do naší země, a ona si nic z toho nepřipouští a maluje si svou budoucnost.

Příběh Irmy je zcela jiný. Poznáme velký kus jejího života, který neměla zrovna lehký. Musela najít sílu, jak se vypořádat s tím, co jí život přinesl. I když si vyčítá některá svá rozhodnutí. Jsou věci, které měla udělat a pod vlivem manžela neudělala. Důsledky může těžko napravit.

Román je moc pěkně napsaný, čtivý a plný emocí. Moc se mě dotklo například líčení strastiplného odsunu Čechů ze Sudet, nebo to, jak se jedna z postav vypořádala s nástupem stařecké demence u blízké osoby. Román nabízí nevyřčené rodinné tajemství. Daleko podstatnější bylo pro mě osobní drama postav, protože směr rozlousknutí tajnosti byl patrný, i když detaily se úplně odvodit dopředu nedaly.

Celým dějem se prolínají významná historická fakta temné předválečné a válečné doby. Je neuvěřitelné, jak autorka s těmito informacemi pracovala. Tehdejší atmosféru promítla do děje zcela přirozeně a nenásilně. Přitom jí k tomu vždy stačilo jen pár řádků.

Tvorbu autorky mám moc ráda. Její knihy jsou vždy čtenářským zážitkem a platí to i pro román „Hlas kukačky“. Kniha je napsaná velmi svižně a čte se s lehkostí. I když doba, do které je děj zasazený, a životy hrdinek tak lehké určitě nejsou.

Román přináší silné lidské osudy ovlivněné dobou předválečného a válečného Československa a nabízí příběh, který vás určitě chytne za srdce.

Komentáře (0)