Život na nepřátelském území

recenze

Temnota (2018) / Kikina182
Život na nepřátelském území
Ladislava je dcerou Vláda Draculy, knížete Valašska. Ten však považuje fakt, že se mu narodila dcera za slabost své manželky. Lada však není vůbec jako ostatní dívky. Je silná, nebojácná a umí se o sebe postarat. Jediné po čem touží je uznání svého otce, kterého se jí však nedostává.

Jenže poté, co Ladu a jejího bratra Rada jejich otec nechá v osmanských dvorech jako zástavu, která má zpečetit jeho dohodu s osmanským panovníkem, začne ho Lada považovat za zbabělce a jeho uznání je to poslední po čem by toužila. Chce jen zpátky domů, do Valašska.

Snaží se v této zemi přežít, ale zároveň se odmítá vzdát sama sebe. Na rozdíl od svého bratra, který si svůj nový domov oblíbil čeká jen na vhodnou chvíli k útěku zpátky do své domoviny. Všechno se však zkomplikuje ve chvíli, kdy se spolu s Radem seznámí s jedním ze sultánových synů, Mehmedem, který netouží po ničem jiném než považovat tyto sourozence za přátel.

Jenže v momentě, kdy se z nich stanou přátelé se Mehmedovi jistým způsobem zavážou. Jak by mohli, jak by Lada mohla, opustit svého přítele, když už jí byl jeden v minulosti ukraden? Obzvlášť, když má potíže? Jenže jak by se mohla vzdát svého snu, návratu do Valašska?

Vydání Temnoty vzbudilo v Česku opravdu velké nadšení, a to bych nebyla já, abych se nezačala na knihu těšit spolu s ostatními. Zvlášť, když jsem slyšela nadšené ohlasy od těch, co už knihu četli v angličtině. Měla jsem jen matnou představu o čem kniha může být, ale byla jsem si jistá, že to bude epická kniha, která mi nesmí chybět.

Temnota je psána v er formě a většina příběhu vypráví o Ladě, ale velká část je samozřejmě věnována i jejímu bratrovi. Na začátku to tak sice nevypadá, ale Radu zastává v celém příběhu skoro stejnou část jako Lada. Je pro něj klíčovým hráčem, a proto jsou kapitoly o něm opravdu důležité a kniha je tak mnohem lepší a zajímavější, než kdyby se točil jen a pouze kolem Lady.

Je pravdou, že autorka má v knize velké množství popisů, ale vzhledem k příběhu, který vypráví, to je podle mě naprosto klíčové. Navíc se to autorce tak skvěle podařilo přimíchat do příběhu, že dokud se nad tím nezamyslíte, tak vám vlastně ani nedojde, že čtete několika stránkový popis událostí. Je to prostě jen další část příběhu a takhle to má podle mě být.

Docela mě překvapilo, že příběh vlastně začal narozením Lady a pak postupoval celým jejím dětstvím. Samozřejmě, že především začátek jejího dětství nebyl popsán tak kompletně jako události kolem jejího šestnáctého roku života, které jsou vlastně jádrem celého příběhu.

Řekla bych, že autorka zvolila dobře, když nezačala psát hned o době Ladina dospívání, ale začala hned od začátku a všechno skvěle vysvětlila. Nemusela se tak spolu se čtenáři vracet do minulosti pomocí vzpomínek nebo pak něco komplikovaně vysvětlovat.

Abych byla upřímná, tak celý příběh je něco jiného, než jsem čekala. Podle ohlasů jsem myslela, že Temnota bude v podobném stylu jako je série Dvůr trnů a růží od Sarah J. Maas. Víc mýlit jsem se nemohla.

Příběh vlastně vůbec není fantasy, ale je to vlastně kniha o historii, kterou si autorka přizpůsobila k obrazu svému. Je plná taktiky, intrik a politiky. Ale samozřejmě tu nechybí ani nějaká ta romantická zápletka.

Nejsem si jistá, že bych do knihy šla, kdybych tohle věděla předem, a tak jsem opravdu ráda, že jsem to nevěděla. Historické knihy ať už smyslené nebo skutečné nemusím, protože jsou ve většině případech nudné. Ale Temnota je úplně odlišný případ. Tenhle příběh své čtenáře chytne a nepustí je, dokud se nedostanou na poslední stránku.

Hodně se mi na knize líbilo, že nezůstala strnule na jednom místě. Neustále se měnilo pozadí, na kterém se děj odehrával a díky tomu kniha hned působila zase o trochu víc zajímavěji a skutečněji.

Stejně jako prostředí se v knize hodně měnily i postavy. Sice jsem už četla romány, kde bylo postav mnohem víc, ale i tady jich bylo opravdu požehnaně. Některé se stavily jen na skok, jiné v knize vydržely déle, ale opravdu jich tu bylo docela dost.

V tom množství samozřejmě nešlo zapamatovat si všechny, ale ty, kteří hráli v knize klíčovou roli, především tedy Ladu, Rada a Mehmeda, autorka skvěle popsala a dala čtenářům jasně najevo, kdo tyto lidé vlastně jsou.

Jedinou výhradu bych tedy měla asi k samotné hlavní hrdince. Její chování se neustále pozměňovalo, což je samozřejmě typické vzhledem k tomu, že s průběhem knihy stárla a pobývala na několika různých místech, ale některé jeho aspekty jsem opravdu nechápala. Přišlo mi, že se občas chová hlavní hrdinka naprosto nerozumně a nešlo mi to hlavy. Ale možná, že v pokračování mi její chování osvětlí.

Očekávala jsem, že Temnota bude vyprávět úžasný příběh a tahle představa se mi do puntíku splnila. Sice trochu jinak, než jsem předpokládala, ale to vůbec nevadí. Když je překvapení příjemné, tak je rozhodně vítané.

Pokud vás Temnota něčím zaujala, tak vám ji rozhodně doporučuji všemi deseti. A to právě i v případě, pokud nemusíte knihy, jejíž jádrem je historie, byť smyšlená či upravená. Tato kniha se totiž podle mě vymyká všemu, co si pod tímto pojmem představujete a rozhodně stojí za přečtení. Takže opravdu moc doporučuji.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.

Komentáře (0)

kniha Temnota recenze