Život je víc než jen příběh.

recenze

Chorásán se ocitá a pokraji války, Šeherezáda je daleko od Chálida, Chálid je daleko od Šazí.

Na konci minulého dílu jsme se slzami v očích sledovali, jak se město Rej bortí pod náporem neskutečné bouře. Džalál odvedl Šazí k Tárikovi, aby byla v bezpečí. Za tuhle bouři je zodpovědný Šeherezádin otec a nejen za ni. Proto se Šazí ocitá v samém srdci zbrojení proti jejímu manželovi...její lásce.

Chálid se snaží pomoci jak jen může, a tak pod kápí ridy pomáhá ve městě svým poddaným. Za tyhle toulky mu ovšem neustále hubuje strýc i velitel palácové stráže. Jenže, on musí něco dělat, aby se nezbláznil z toho, že tady zůstal sám. Město Rej si zaslouží, aby znovu povstalo.

Šazí má v hlavě plán, jak pomoci Chálidovi, jak odvrátit kletbu a dokázat tak, že Chálid není tyran, za kterého ho mají. Snad i díky tomu odvrátí začínající válku.
V táboře uprostřed pouště na území beduínů Tárik s pomocí svého strýce shromažďuje armádu. Jenže ani samotnému vůdci beduínů se nelíbí společnost, která se na jeho území vyskytuje - nájemní vrazi, žoldáci. Musí se ještě rozhodnout, na kterou stranu se přidá a na kterou se přidá samotný Tárik.

Pamatujete si, jak Šazí dostala od Musy Zaragozy starý otrhaný koberec? V téhle knize totiž plní obrovskou roli. Díky němu Šeherezáda zjistí, že může svému manželovi pomoci, získat pro ně dva svobodu...lepší budoucnost.
Cestuje na něm no co no za Musou Zaragozou a Artanem, aby jí pomohli. Aby pomohli jim oběma.
A tak jednou na koberci letí Šazí a Chálid společně. Letí za Artanem, který letí na obrovském černém hadovi a spolu s ním dál k Artanově tetě, která jím poradí, jak zrušit kletbu a s ní zničit i další hrozbu.

Jenže tím jejich boj nekončí. Na Šazí a Chálida čekají další nástrahy, se kterými se musí vypořádat. Šeherezádina sestra Írsá, Tárik i Rahím mají před sebou velký úkol.



Můj dojem:
Druhý díl série Pomsty a rozbřesku se u mě setkal opět s velkým úspěchem. Možná nebyl tak obrovský jako první setkání s Šeherezádou a Chálidem, ale neskutečně jsem si ho užila.


Opět jsem se ocitla v dávném orientu, cítila jsem vůni koření, před očima mi vířily barvy a cítila jsem horkost písku pod nohama. Renée Ahdieh totiž umí příběh vylíčit tak barvitě, že máte pocit, jako byste byli v příběhu společně s hlavními hrdiny. Po téhle stránce nemůžu vůbec nic vytknout.

Celá kniha mě velmi bavila, střídání kapitol, i to, že je příběh vyprávěn z různých pohledů různých postav ke knize prostě sedí. Podle mě to umocňuje prožitek, protože máte lepší vykreslení situace z různých pohledů a můžete si tak poskládat dohromady různé informace.

Příběh má v sobě všechno, co jsem očekávala, lásku, přátelství, odpuštění, ale také nenávist a smrt. To k tomu zkrátka patří a myslím si, že se s tím autorka popasovala na výbornou.

Já už jsem možná rozmlsaná jinými sériemi a možná jsem čekala až moc, ale první díl se mi prostě líbil víc. Růže a dýka je ovšem nutnost pro všechny, kteří milují Šazí a Chálida a chtějí vědět, jak to všechno dopadne, také pro ty, kteří mají chuť si přečíst něco, co vás zavede do dávného orientu a pro ty, kteří si chtějí přečíst trochu jiný příběh Pohádek tisíce a jedné noci.

Renée Ahdieh je skvělá vypravěčka příběhů a já jen doufám, že její další knihy vyjdou také u nás...

Komentáře (0)