Žítkovské bohyně - Kateřina Tučková

recenze

Žítkovské bohyně (2012) / Gooverka (1632 views)
Žítkovské bohyně - Kateřina Tučková
Na začátek musím říct, že pokud hledáte nějakou současnou českou autorku, s K. Tučkovou nemůžete šlápnout vedle. Její úspěch začal knihou Vyhání Gerty Schnirch, kterou mám doma a na kterou se nesmírně těším (ta se točí kolem vyhnání Němců z Brna na konci druhé světové války). Žítkovské bohyně jsou novinkou minulého roku a pokud se podíváte na různá hodnocení, na všech knižních serverech přesahuje 85%. Pro mě byla důležitá ale jedna věc - setkání s autorkou. Jelikož studuji to, co studuji, jezdí k nám na fakultu spisovatelé a Tučkovou jsem měla možnost vidět před pár měsíci. Četla úryvky z obou zmíněných knih a já byla z ní i z úryvků naprosto paf. Povídala, jak jí Žítkovské bohyně trvaly napsat přes 3 roky, a to kvůli dlouhému bádání a setkáváním se s pamětníky. Její knihy jsou totiž podloženy skutečnými událostmi a hodinami strávenými v archivech. To se mi na jejích knihách líbí asi nejvíce. Dá si práci, a nepíše ledajakou fikci, kterou zvládne každý z nás. Samozřejmostí je, že si věci přikresluje, dává postavám jiná jména, ale vše zakládá na pravdivých materiálech a skutečnostech. Pokud se vám kraj, který v bohyních popisuje, bude zdát povědomý, určitě jste četli nějakou knihu od Květy Legátové. Tučková je totiž její "pokračovatelkou". Legátová vyrůstala v oblasti Žítkové a tak zdejší poměry znala velice dobře. Můžeme snad už jen hádat, proč tak zajímavé téma nevytěžila a nenapsala o něm nějakou knihu (I když v Želarech je postava Lucky (pamatuju si to jméno správně??), která umí léčit bylinami, a tak můžeme předpokládat, že jednu z bohyní do svého díla "zanesla"). A abych nezapomněla, na zfilmování knihy už má práva nějaká společnost, takže se můžeme těšit i na film, který bude ale až za pár let. Také nám Tučková na besedě říkala, že knihu namlouvají pro rádio, takže dneska už určitě existuje i audio verze.
Příběh se odehrává v Bílých Karpatech, konkrétně v Žítkové a několika přilehlých vesnicích na pomezí českých a slovenských hranic. V tomto kraji žijí tzv. bohyně (bohují - žádají Boha o pomoc), které mají ten dar léčit, věštit a dalšími činnostmi pomáhat lidem. Hlavní hrdinka, Dora, je dcerou jedné z nich a příběh začíná v moderní době, kdy žádná z bohyň už pomalu nežije, a tradice předávaná z matky na dceru už dávno nefunguje. Dora se snaží pátrat po minulosti, po nevyřešených rodinných záhadách a přichází na neuvěřitelné věci (hlavně v archivech bývalé STB, ale minulost se vztahuje i do dob druhé světové války - až k židům a americkým partyzánům). V nově objevených materiálech začíná objevovat, že to, co se v její rodině stalo, není vůbec tak, jak jí bylo za komunistických dob řečeno. A hlavně, že komunistická ideologie a pár hrozných lidí zničili celé její dětství i rodinu. Dora rozplétá osudy bohyní, zjišťuje nové a nové věci, které se nakonec ukazují jako osudové. Kniha je strašně napínavá, je to skoro jako detektivka, kdy detektiv pátrá a pořád se před ním ukazují nějaké nové skutečnosti. Přečetla jsem ji jedním dechem a mou pozornost kniha udržela až do úplného konce. Teď už budu asi jen dlouho přemýšlet nad tím, jestli byl ten konec opravdový, doložený z materiálů, nebo si ho Tučková dokreslila a vymyslela. Jestli totiž pravdivý je, tak to můj pocit z knihy ještě tisíckrát umocní. A o tom to přece celé je, nemyslíte? :)))

Komentáře (1)

kniha Žítkovské bohyně recenze

Šiniči
26.06.2013

Rafinované, čtivé, napínavé. Důkladná příprava autorky. V knize je vše současným čtenářem žádané - tajemno s kořeny hluboko
v minulosti, naturalistické detaily, homosexualita, genderová antipatie hraničící s nenávistí. Hrdinkami jsou živočišné ženské,
spasitelky i bestie. Mužské postavy veskrze záporné - alkoholik a vrah, debilní synek, podlý farář, zbabělý historik, odporný
udavač......