Žítkovské bohyně

recenze

Žítkovské bohyně (2012) / Safienka (624 views)
Žítkovské bohyně
Jihomoravská příroda, bohemistika, dějiny umění – to vše inspiruje tuto 32 letou spisovatelku k tvorbě, která zanechává v čtenáři hluboký zážitek. Za její první román – Vyhnání Gerty Snirch – obdržela cenu Magnesia Litera 2010.
Nyní je rok 2012 a Kateřina Tučková vydává Žítkovské bohyně. Dílo opředeno dávnou tradicí žen, léčitelek, věštkyň a vědem.
Přenesme se několik desítek let zpět, do vysokých kopců Bílých Karpat, do pohraničních vesnic, kde lidé dbají na tradice a kde se nachází skupina žen provozující bohování. Své umění předávají z generace na generaci, pomáhají s nesnázemi, věští z vosku a ovlivňují počasí. Každý kdo má nějaké větší trápení se na ně obrací s prosbou. Bohužel ne všem se toto „šarlatánství“ zamlouvá a ne všichni jsou schopni udržet se u dobra a nepodlehnout zlu.
Knihou nás provází Dora Idesová, poslední z rodu žítkovských bohyní. Dívka, o kterou se po smrti matky stará teta Surmena. Stává se tak andzjelem - prostředníkem mezi lidmi, kteří chtějí pomoci a mezi bohyněmi. Tohoto úkolu se zhosťuje až do doby, než si pro Surmenu přijde policie. A zde dochází k nalomení života dětí, Surmeny a samotného příběhu. Surmena je odvedena do psychiatrické léčebny, Dora do internátu a malý bratr Jakoubek do zařízení pro postižené. Všichni jsou od sebe odtrženi a není jim dovoleno se jakkoliv vídat.
Autorka nás v knize pomocí zápisů STB, dopisů a příběhů střídavě zavádí do minulosti, do života bohyní a do přítomnosti, k dospělé Doře, která píše diplomovou práci na toto téma. Snaží se pomocí zarchivovaných dokumentů zjistit, proč byla Surmena odvedena. Dostává se až k informacím, které měly být skryty a které její smýšlení posouvají na jinou úroveň. Zjišťuje, že ne všechno bylo tak, jak vypadalo. Na povrch se dostává celá zamotanost, nevysvětlitelnost činů a vztahů, která se mezi obyvatelemi pohraničních vesniček děla a děje. Překvapivé zjištění postupně zapadá do celku. Čtenářům se dostává cenná kopa informací, která není tak snadno zkousnutelná, přesto neocenitelná. Sama jsem měla problém se vyznat a neodklonit myšlenky někam jinam. Když se dostanete přes tuto náročnost, dostanete se k ději, který ve Vás zanechá otázku. Byly bohyně skutečné? Máte chuť sednout na vlak a do tohoto kraje se jet podívat, prozkoumat tam všechny popisované kouty, chaloupky a vidět vše na vlastní oči. Kniha se opírá o skutečné události, které se v době druhé světové války i sáhodlouze zpět, děly. Ač to už nikoho nemůže zase tolik překvapit, tak člověk stejně neustále kroutí hlavou a je mu pouze z té představy nevolno. I v této knize autorka zmiňuje děsivé činy, které byly na ženách páchány.
Čím déle Dora pracuje, tím se dostává hlouběji do podstaty svého zkoumání. Zjišťuje, že ač se sama bohyní nestala, tak je součástí tradice. Je děsivé prokletí pouhou fikcí a nebo je to skutečnost?
Celou dobu Vás autorka napíná, seznamuje Vás s dalšími a dalšími postavami, které udávají celému počátečnímu příběhu nový rozměr. Jako ve všech příbězích je i zde nastolena nemilosrdnost lidských životů. Celková surovost života Dory je ještě více zdůrazněna tím, že žije sama bez rodičů a jakéhokoliv příbuzenstva. V internátě musí prožít své a čelit všemu, co je na ní spácháno a ještě se snaží starat o postiženého bratra. Už jen při této představě jsme s Dorou svázáni a snažíme se ji pomoci při vyřešení záhady s její tetou a celým příbuzenstvem. Mladé autorce se podařilo neuvěřitelným způsobem zobrazit život tamějších žen, které podléhaly chudobě, přesto byly silné a nenechaly se ničím zastrašit. Každá bohyně má v příběhu své místo a je jí věnováno několik řádků.
Nebudu prozrazovat jak příběh skončí. Sama jsem byla zaskočena a po zaklapnutí jsem nebyla schopná přemýšlet o ničem jiném. Příběh mnou prolezl skrz na skrz a jen tak mě neopustí.
Kniha s originálním tématem, doplněna fotografiemi, které příběhu dávají reálnost. Již skoro zapomenutý folklór se vynořuje na povrch. Těch několik let, kdy autorka na příběhu pracovala, stálo za to čekání.

Komentáře (0)

kniha Žítkovské bohyně recenze