Žít postmoderní sen

recenze

Veliké zvíře samoty (2010) 4 z 5 / honZic
Veliké zvíře samoty

S tvorbou nejznámějšího a nejvýznamnějšího slovinského prozaika se český čtenář mohl setkat již několikrát. Například románem Veliké zvíře samoty ve vynikajícím překladu slovenisty Kamila Valšíka.

V čechách předposlední vydaný román patří k nejznámějším a nejpřekládanějším autorovým dílům. Flisar v něm rozvíjí příběh dospívajícího Adama, který žije na klidném slovinském venkově s hysterickou a nechápavou matkou a otcem, místním lékařem. Adamův poklidný život však naruší starší kamarádka Eva, do níž se zamiluje a objevení svého nenarozeného bratra Abortuse uchovávaného ve sklenici ve sklepě zdravotního střediska. O všech událostech si Adam vede deník, který pečlivě hlídá Abortus. Jeho jediným opravdovým přítelem je Evin děda, bývalý námořník, Dominik, s nímž si často chodí povídat. Sebedestruktvní vztah k Evě a láskyplný vztah k mrtvému plodu bratra ve sklenici vede Adama až na hranici šílenství z kterého se pokouší vyléčit útěkem do snového světa. To však vede k nejednoznačnosti jeho konání, jelikož ani Adam sám, ani čtenář neví, zda se jedná o sen či o skutečnost. Sny se se skutečným světem vzájemně prolínají, což má za následek postupný rozklad Adamovi osobnosti.

Evald Flisar před čtenářem rozvíjí postmoderní koláž fikce a skutečnosti, ve které na sebe vše vzájemně a destruktivně působí. Hlavní hrdina románu si vysnil svůj svět a za pomoci jeho postavy Flisar vysvětluje, jak je složité a nebezpečné se do takového světa vžít. V kontextu světové literatury se jedná o klasický příběh frustrovaného hrdiny, který marně hledá perspektivu svého života a jeho konáním do popředí vystupuje existenciální tíseň. Flisar tíseň zabalil do snů.

Kniha je vyprávěna v první osobě. Adam čtenáři svěřuje veškeré své myšlení a konání, ale také všechny sny. Tím, že Adam sám nemá jasno, co je sen a co realita se stává pro čtenáře nedůvěryhodným. Dokonce natolik, že v určité fázi knihy nemá čtenář vůbec jasno, zda Adamovi ještě něco věřit, nebo ne. Byl to ovšem záměr samotného autora. Flisar si je vědom faktu, že čtenářovo tápání mezi snem a realitou povede k pochopení, co se může skrývat za rozpadem osobnosti. Kniha je tak nejenom skvělým postmoderním románem, ale i mrazivou psychologickou terapií.

Šokující morbidní obrazy ad absurdum, úsporný jazykový styl bez složitých souvětí a různých textových příkras mají za následek Flisarovo jasné sdělení, že šílenství může potkat kohokoliv z nás jakýmkoliv způsobem. Přijde k nám lehce, ale pochopit onu situaci a dokázat s ní bojovat je složité a často vše ústí v nejasný konec. Flisar knihou nedává návod jakým způsobem s hrozbou šílenství bojovat, nebo jak jej naopak přijmout. Jeho román dává radu, jak se mu vyhnout.

literárně - kulturní časopis H_aluze

Komentáře (0)

Přidat komentář