Zimní oheň: Anders opět nezklamal

recenze

Zimní oheň (2020) / VasnivaCtenarka
Zimní oheň: Anders opět nezklamal
Je chladná zima roku 1987 a do chatové osady Gärdsnäset v jihošvédském regionu Skåne přijíždí na návštěvu patnáctiletá Laura ke své tetě Heddě. Laura tohle místo miluje. Miluje nejen chatovou oblast na břehu krásného jezera, ale také zde má skvělou tetu, přátele a samozřejmě svou dětskou lásku. Vždy se na návštěvu velmi těší. Ale tato zimní návštěva všechno změní. Její láska začala chodit s její nejlepší kamarádkou Iben a aby toho nebylo málo, začínají se v okolí dít divné věci. Když se Laura s přáteli rozhodne uspořádat večírek v místní tančírně, nemá nejmenší tušení, jak se celý večer vyvine. Tragicky vyvine. Někdo totiž tančírnu zapálí. Laura skončí s popáleninami v nemocnici a její nejlepší kamarádka řádění pyromana nepřežije.

O třicet let později se pak Laura stává jedinou dědičkou po zesnulé tetě Heddě. Od té doby, kdy odtud odjela naposledy, chatová osada zpustla. Stalo se z ní smutné místo, které pomalu a jistě pohlcuje příroda. Laura je odhodlaná celou chatovou oblast prodat. Ale po jejím návratu zpět na Gärdsnäset se začnou v okolí dít opět podivné události. A tak se její pobyt zde o pár dní protáhne. Na smrti tety Heddy ji něco nesedí. Laura se tedy začíná pomalu prokousávat minulostí a začne přicházet na velké tajemství, které měla nejen její teta, ale také její nejlepší kamarádka Iben.

Kniha Zimní oheň je třetím dílem knižní série Roční období. Pokud jste četli Konec léta a Podzimní případ, jistě víte, že spisovateli byl do vínku vložen opravdu krásný spisovatelský dar. I v Zimním ohni tento talent Anders de la Motte využil naplno a dal tak svým čtenářům opět další skvělou knihu, ke které se budete rádi vracet.

Jeho smysl pro detail, pro popisování situací a míst je těžko překonatelný. Tak jako v předchozích knihách knižní série Roční období, i zde zvolil Anders de la Motte dvě dějové linky. První je ze současnosti, kdy se Laura vrací do chatové osady. Kdy pomalu přichází dřívější tragédii na kloub. Druhá dějová linka nás vrací do roku 1987, kdy se stala tragédie. V této dějové lince budete moci prožít s Laurou vše, co tragédii předcházelo. Obě dějové linky na sebe krásně navazují, takže se v ději po celou dobu čtení orientujete.

V samotném příběhu se setkáte nejen s Laurou a její tetou Heddou, ale také s Lauřinými přáteli a jejich rodiči. Postav je v knize poměrně hodně, ale nebudou vám překážet. Díky spisovatelskému talentu pana de la Motte se do postav nezamotáte a všechny postavy jen příběh zkrášlí a podtrhnou důležité momenty.

Pokud míváte tu a tam problém se do knihy začíst, tak v této knize tento problém odpadá. Příběh je tak čtivý, že již po prví kapitole budete vtaženi do děje tak silně, že odložit knihu je naprosto nemyslitelné! Kniha je opravdu velmi čtivá a vy si v průběhu čtení budete tvořit v mysli scénáře, které vedou k odhalení pachatele. Budete každou chvíli podezřívat někoho jiného.

Tahle kniha rozhodně nikoho nezklame. Je to skvěle napsaná detektivka. A pokud Anders de la Motte je dvojnásobný držitel Swedish Academy of Crime Writers’ Award, pak si jsem téměř jistá, že po téhle knize má velkou šanci, že se z něj stane trojnásobný držitel této ceny. Tohle se opravdu povedlo a já můžu knihu jen a jen doporučit.

Komentáře (0)

kniha Zimní oheň recenze