Zimní dobrodružství Vlaštovek a Amazonek

recenze

Zamrzlá loď kapitána Flinta (2018) / MartinaF
Zimní dobrodružství Vlaštovek a Amazonek
Je to už hodně dávno, co jsem na rozhlasových vlnách poslouchala čtení na pokračování jedné z knih anglického spisovatele Arthura Ransoma. Bylo to letní dobrodružství Vlaštovek a Amazonek. A přestože je to opravdu hodně dávno, zůstal ve mně dojem krásně stráveného času.

K jezeru v anglických horách na statek pána a paní Dixonových přijíždí Dorotka a Dick, aby zde strávili poslední zimní prázdninový týden. Netrvá dlouho a brzy se spřátelí s dalšími dětmi, které si nechají říkat Amazonky a Vlaštovky. Děti je vezmou mezi sebe a spolu zažijí spoustu příhod - postaví si iglú, bruslí na zamrzajícím jezeře, sáňkují, objeví zamrzlou loď kapitána Flinta alias Nansenovu loď Fram, dobývají Špicberky anebo zachraňují ledního medvěda. Vyvrcholením prázdnin měla být dobyvatelská cesta na severní pól. Bohužel jim tuto cestu překazí Nancy, která dostane příušnice. Ostatní děti se tak dostanou do karantény a nesmí do školy minimálně měsíc. Že by jim to nějak vadilo? Kdepak. Prázdnin si užívají jaksepatří a je to příležitost, jak prozkoumat neznámá místa.

Že vám Vlaštovky a Amazonky nic neříkají? Amazonky jsou dvě místní dívky Nancy a Peggy Blackettovy, které u jezera žijí. Každoročně zde přijíždí na prázdniny Vlaštovky - čtyři sourozenci John, Zuzana, Titty a Roger Walkerovi. Dorotka a Dick jsou v této partě nováčci, ale ostatní je mezi sebe přijali. Museli se však naučit morseovku a vázat uzly. A aby parta byla opravdu kompletní, nesmí chybět strýček Jim alias kapitán Flint. On a jeho loď Fram se sice v příběhu objeví později, ale dali název celé knize.

Při čtení jsem se výborně bavila. Už dlouho jsem nečetla žádný příběh, který by mě do sebe takhle vtáhl. Doslova jsem cítila, jak je venku mráz, viděla jsem všude sníh, bruslaře, sáně i všechny ty děti, které zažívaly tak krásné dobrodružství.

Čtenář v knize může spatřovat velké přátelství, soudržnost i bohatou fantazii. Vždyť dětská hra na polární objevitele je tak kouzelná! Sama jsem si během čtení připadala jako jedna z nich. Někoho může překvapit, jak byly děti samostatné a šikovné, například v rozdělávání ohně, ve znalostech signalizování či přípravy jídla. Přiznejme si totiž, že dnešní děti by takovou věc nezvládly snadno. A které děti umí morseovku? Autor také poukazuje na bezstarostnou dobu třicátých let dvacátého století, kdy se děti uměly samy zabavit a nikdo se nemusel bát, že by se jim něco stalo.

Určitě jste si povšimli nádherné obálky. Má ji na svědomí jeden z našich nejlepších ilustrátorů a to Zdeněk Burian. Uvnitř najdete deset kvašů, které byly doposud ukryty v archivu. Ilustrace doplňují text a každý obrázek je nakreslen v tlumených zemitých tónech. Jsou krásné a je v nich vyvedeno tolik detailů, že působí přímo realisticky.

Zamrzlá loď kapitána Flinta je již čtvrté vyprávění ze série Vlaštovky a Amazonky. Celkem je jich jedenáct a všechny jsou pořád aktuální a stále čtené. Od roku 1933, kdy byla kniha vydaná poprvé, ji přečetlo mnoho dětí a díky nestárnoucímu příběhu se bude vydávat stále dál.

Kapitoly jsou středně dlouhé. A právě délkou i objemem je kniha vhodná pro zkušenější čtenáře, kteří se nebojí výzev. A mají samozřejmě rádi dobrodružné a napínavé příběhy. Toto vyprávění je přesně takové, které by správní chlapci a dívky chtěli prožít také ve skutečnosti.

Komentáře (0)

kniha Zamrzlá loď kapitána Flinta recenze