Žij, než zemřeš

recenze

Jsou světla, která nevidíme (2015) / Iwíček (330 views)
Žij, než zemřeš
Patříte mezi příznivce historické čtení, kterým nevadí příběh opepřený troškou fikce? Pokud jste na položenou otázku odpověděli ano, tak je kniha autora Anthonyho Doerra s názvem Jsou světla, která nevidíme od nakladatelství MOBA určena právě vám.

O knize: Kniha vyšla v září roku 2015 v nakladatelství MOBA. Na 536 se před vámi odvíjí příběh, který byl v dubnu letošního roku oceněn Pulitzerovou cenou.

Stručně k ději: Příběh je vyprávěn z pohledu hlavních hrdinů (Marie-Laure a Werner). Před oba hrdiny jsou postaveny životní zkoušky, které musejí zvládnout. Mají kolem sebe přátele, kteří se jim v jejich překonávání snaží pomoci. Válka je však velkým klackem pod nohami. Co myslíte? Jaké zkoušky před ně život postavil? Zvládnou je překonat? Přežijí válku? Uchrání to, co jim bylo svěřeno? Odpovědi na své otázky najdete právě v této knize.

Co se mi na knize líbilo? Při prvním pohledu každého čtenáře pravděpodobně zaujme obálka. Působí uklidňujícím dojmem. A ten punc Pulitzerovy ceny slibující skvělé čtení… Když knihu otevřete, překvapí vás délka kapitol, jsou tak krátké a psané velkými písmenky. Zdatnější čtenář knihu přečte během chvilky. Příběh se před vámi odvíjí ve dvou liniích, jedna je věnována dívce a druhá chlapci. Linie se vzájemně prolínají, ale čtenáři to vůbec nevadí.
Text je snadno stravitelný. Může si ho přečíst každý. Milovníci napínavého čtení nebudou ochuzeni, protože se v knize setkají s místy, ve kterých autor graduje napětí. Věty v těchto pasážích jsou krátké, někdy až holé a nutí vás číst dál a dál, dokud se nedozvíte, jak to dopadne.

Co se mi na knize nelíbilo? Jak jsem psala již více, kniha má 536 stran, ale myslím si, že by klidně mohla být o pár stránek kratší. Přišlo mi, že konec byl šitý horkou jehlou a některé pasáže by mohly být klidně vypuštěny. U některých kapitol jsem nepochopila důvod, proč v textu vůbec jsou. Zdálo se mi, že se jejich obsah vůbec nevztahoval k náplni knihy.
Co mě však mrzí asi nejvíce, je to, že jsem za celých 500 stránek nepřišla na odpověď, proč dílo dostalo jméno jaké dostalo a spíše jsem si odnesla ještě další otázky. V brzké době si naplánuji re-reading a třeba odpovědi na své otázky najdu.

Celkové hodnocení: Kniha se mi líbila, ale jelikož měla pár chybek a odnesla jsem si z ní více otázek než odpovědí, dám jí 90 %.

Komentáře (0)

kniha Jsou světla, která nevidíme recenze