Žena z kajuty č. 10

recenze

Žena z kajuty č. 10 (2017) / sgjoli
Žena z kajuty č. 10
Laura Blacklocková je reportérkou turisticky zaměřeného časopisu Velocity. A protože se její nadřízená chystá na mateřskou, souhlasí Laura s tím, že ji zastoupí na plavbě luxusní lodi Polární záře, aby tam spolu s dalšími pozvanými reportéry nasbírala materiál k sepsání série článků. Laura zároveň doufá, že jí práce pomůže zapomenout na prudkou hádku s přítelem a také na nedávný děsivý zážitek, kdy se do jejího bytu vloupal zloděj a ona toho byla svědkem. To však netuší, že ji na lodi čeká zážitek ještě děsivější. Laura se totiž stává svědkem vraždy. Co ale dělat, když se nenajde tělo, nikdo jí nevěří a ona nemá hmatatelné důkazy? A jak si zachránit život, o který jí je usilováno, když neví, komu může důvěřovat a na širém moři nemá kam uniknout? A proti komu vlastně stojí?

Po naprosté pecce, jakou pro mne byla autorčina předchozí kniha Všude kolem černý les, jsem se s velkým očekáváním vrhla i na tuto novinku. A ačkoliv naštěstí nemohu říct, že jsem vysloveně zklamaná, zároveň nemohu říct, že by Žena z kajuty č. 10 u mne vyvolala stejně nadšené ohlasy. I přes spoustu kladů, které na knize oceňuji, se zde najdou některá negativa, kvůli nimž nemohu hodnotit román stejně vysoko jako právě Všude kolem černý les.

Podívejme se na to však od začátku. Hned v úvodu bych začala s tím negativním, a to je hlavní hrdinka Laura, kolem níž se točí celý děj. To, že se jedné postavě děje v kratičké době tolik špatných věcí, se mi zdá poněkud nereálné, ale ještě bych to dokázala s přimhouřením oka přijmout. Bohužel však musím konstatovat, že samotná Laura sama sobě moc nepomáhá, když první půlku knihy do sebe leje neskutečné množství alkoholu. To z ní v očích lodního personálu, který jí pomáhá vyšetřovat údajný zločin, nedělá příliš hodnověrného svědka. A v mých očích bohužel také ne. Předpokládám, že autorka pojala postavu Laury tímto způsobem schválně právě z toho důvodu, aby jí lodní personál podsouval myšlenku, že se jí něco zdálo nebo že si zločin „vymyslela“, protože byla opilá. Ale mně to přišlo vysloveně rušivé a „až moc“. Kdyby autorka nechala Lauru většinu času střízlivou a pokusila se některé momenty zločinu zakamuflovat trochu jinak, myslím, že by se jí podařilo do knihy vnést o něco větší míru napětí a tajemnosti. Takhle to pro mne trochu ztrácelo na hodnověrnosti. Laura docela dlouho působila jako nalitá hysterka a v mnoha pasážích mi byla poněkud nesympatická. A to byl pro mne asi největší kámen úrazu.

Teď však budu už jen chválit, chválit a zase chválit. A že tu těch věcí, co se mi líbily, je! Jednak je to skvěle popsané prostředí lodi, které v člověku vyvolává tísnivé, skoro až klaustrofobní pocity. Když víte, že vám někdo usiluje o život, ale není úniku, protože kolem sebe máte jen a jen vodu, není to rozhodně příjemná představa. To je něco, co Ruth Ware rozhodně umí. Již v předchozím románu Všude kolem černý les skvěle vykreslila izolované místo, odkud se špatně dohledává pomoc, ale tady to bylo posunuto o další level dál. Skvělé, z toho jsem byla opravdu nadšená!

Zároveň je tu výborně popsaná atmosféra vyvěrající z vědomí, že někdo z pasažérů či personálu lodi je vrah, ale vy dlouho nevíte, kdo to je a komu naopak lze věřit. Autorka tento aspekt vykreslila celkem obstojně, ale jak jsem psala výše, k úplné dokonalosti tomu přece jen něco chybělo. Nicméně náběh k slibné thrillerové napínavosti tu byl a já si to užila. A nemohu jinak, než souhlasit s lidmi, kteří pro tyto aspekty přirovnávají knihu k Deseti malým černouškům od Agathy Christie.

Také oceňuji zajímavou zápletku. Část pointy čtenář sice odhalí již zhruba v polovině románu, ale úplného vysvětlení se dočkáme až v průběhu poslední čtvrtiny. Kniha je logicky vystavěná, všechny záhady jsou nakonec vysvětleny, takže kdo nemá rád nezodpovězené otázky, nemusí se bát, že by byl o něco ochuzen.

Nakonec dávám 75 %, klady převažují nad negativy a já i přes své některé výhrady doporučuji.

Komentáře (0)

kniha Žena z kajuty č. 10 recenze