Zemička, kniha, která mě naprosto uchvátila, pohltila, okouzlila a zároveň mi zlomila srdce.
"Nevěděl jsem, co své sestřičce odpovědět. Pro smrt jedněch a nenávist druhých jsem neměl vysvětlení. Možná právě tohle je válka, ničemu nerozumět."
Miluju knihy s dětským vypravěčem, takže když jsem se společně s Gabym ponořila do vzpomínek jeho dětství, které prožil v etnicky pestré Africe, byla jsem lapena.
Gaby vyrůstal v Burundi, v lepší čtvrti plné dětí Evropanů, vyslanců, podnikatelů a další zdejší honorace. On sám je synem tutsijské uprchlice ze Rwandy a francouzského stavitele. Neustále byl obklopený partou kamarádů, s nimiž zažíval taková ta dobrodružství plné klukovin. Malý Gaby bezstarostně proplouvá životem, dokud nepřijdou první trhliny v podobě rozchodu rodičů a podivných zpráv ze Rwandy, sousední země. Rodné země mámy, příslušnice etnické menšiny Tutsiů.
"Chtěla dožít na půdě svých předků. Jenže její Rwanda zatím zmizela. Země mléka a strdí se proměnila v ohromný masový hrob."
Co si zamilujete na první dobrou, jsou skvěle vykreslené dětské postavy a jejich dialogy. Dvojčata a jejich "božechraň" historky mě kolikrát rozesmály nahlas. A právě ona dětská bezstarostnost je najednou konfrontovaná s rasismem, násilím, obrovskou brutalitou, která přeroste v jednu z nejhorších genocid moderních dějin. Prostě si čtete, jak kluci kradou manga, která prodávají, a najednou bum! Lidé kolem nich mizí, umírají, utíkají, oni sami ničemu nerozumí, a ani nemrknou, a mají v ruce granát...
"Genocida je ropná skvrna a ti, kteří se v ní neutopili, zůstanou nadosmrti umazaní."
Vzpomínám si, jak mnou kdysi otřásl film Hotel Rwanda. Zemička mnou otřásla úplně stejně. Ne-li víc, protože už jsem máma. Navíc nám Zemička ukazuje, jak moc se rwandská genocida podepsala nejen na samotné Rwandě, ale i na okolních zemích. Vždyť bývá označována za nejrychlejší genocidu vůbec, za nejhrůznější násilný čin co do počtu mrtvých po dnech. Při genocidě ve Rwandě, která vypukla z 6. na 7. dubna 1994 a skončila 18. července 1994, zmasakrovali hutuští extremisté za 100 dní na 800 tisíc menšinových Tutsiů a umírněných Hutuů a asi 2,7 milionu lidí muselo uprchnout ze svých domovů do sousedních zemí.
Mladý pařížský rapper vzpomíná na své dětství, které v srdci etnicky pestré Afriky prožil obklopený partou kamarádů z lepší čtvrti. Malý Gabriel bezstarostně proplouvá životem, dokud se v dříve pevném vztahu jeho francouzského otc... více
