Zelené pahorky africké

recenze

Ernest Hemingway se svou ženou a několika dalšími lidmi tráví jistý čas v Africe. Cílem této dovolené je lov zvěře. Loví nejen nosorožce, ale také kudu, antilopy vrané či bejsy.

Spolu s domorodými průvodci jde po stopách divoké zvěře a snaží se ulovit ty nejlepší a největší samce. Chce totiž trumfnout kolegu Karla, který, jak se zdá, je ve všem lepší.


Po Rajské zahradě a Mít a nemít přicházejí na řadu Zelené pahorky africké. Od předchozích dvou knih se tento román velmi liší. V předchozích dvou knihách převládaly dialogy, které neměly hlavu a patu. V tomto románu převládá popis africké přírody a postup lovu, který zahrnoval stopování, zvěře, zabití zvířete a nakonec jeho stáhnutí z kůže a odřezání rohů.

Ano, přesně o tomto je celá tato kniha. O Ernestu Hemingwayovi je známo, že miloval lov a svou vášeň převedl do knihy Zelené pahorky africké. Den po dni vás Hemingway provede po afrických pahorcích.

Všechny osoby, které zde vystupují, opravdu existovaly. Chvíli jsem přemýšlela, která z Hemingwayových žen je Naše malá chudinka. Nakonec jsem z útržků jejich rozhovorů pochopila, že se jedná o Pauline, jeho druhou ženu. Označení Naše malá chudinka je trochu hanlivé, řekla bych. Nezdálo se mi, že by byla chudinka. Určitě to chtělo dost odvahy vydat se do Afriky, bydlet v jednoduchých podmínkách, kde je všude horko a krev.

Pro ochránce zvířat tato kniha v žádném případě není. Smrt tolika krásných zvířat není pro každého a mně také přišlo líto, že se Hemingway hnal jen za trofejí. Ale navzdory popisům lovení se mi kniha dobře četla. Rozhodně jsem se nenudila. Někdo může být jiného názoru, než který mám já, ale líbila se mi mnohem víc než předchozí dva romány.

Komentáře (0)