Ze života anděla smrti

recenze

Slovenská blogerka a spisovatelka Dominika Elizabeth Hladíková (*1995) debutovala v roce 2016 básnickou sbírkou Slovo je nádych. O rok později jí vyšla první prozaická kniha Odtiene dúhy, ve které podává místy až děsivou výpověď o své minulosti a dospívání, které strávila bok po boku s depresemi, jež vyvrcholily v sebepoškozování.
Její třetí kniha Na krídlach noci se žánrově zcela odchyluje od doposud vydaných a silně autobiografických knih. Autorka se tentokrát pouští do – v současné době velice populárního žánru – fantasy a na necelých dvou set stránkách vypráví příběh z temné strany světa.
Hlavní hrdinka Rose jednoho dne pod nátlakem emocí a vlivem nešťastné události spáchá sebevraždu a stane se tak andělem smrti. Hřích, tedy vzetí si vlastního života, si má odpykat tím, že bude přihlížet umírání druhých a pomáhat jim na cestě ze světa smrtelníků. Po boku jí stojí její kamarád David, který je rovněž andělem smrti. Co se ale stane ve chvíli, kdy se Rose rozhodne neuposlechnout rozkaz a nechá jednoho chlapce žít?
Nejsem příliš vášnivou čtenářkou fantasy. Popravdě jediná fantasy série, která si v mém srdci získala své místo, je Harry Potter. Knihu jsem proto začínala číst s jistou zvědavostí a otázkou, zda mě příběh vůbec osloví. Oslovil, avšak musela jsem si na ten okamžik počkat až téměř do druhé poloviny knihy – dle mých slov do pasáže, „kde se konečně začalo něco dít“. A věřte mi, pak už jsem hltala každou kapitolu.
V jistém smyslu negativní téma příběhu a melancholická energie, jež ze stránek docela sálá, je autorce – po zkušenosti z předešlých knih – vlastní. Temná stránka věci je ovšem vyvážená neustálou drobnou přítomností naděje – ať už v blescích křižujících rozbouřené nebe, v jiskřičkách v Davidových očích či v myšlence, že nějaké řešení celé té situace existuje. Hlavní hrdinka v průběhu svého dobrodružství prožívá vnitřní válku, během které se snaží držet sama sebe nad vodou a myslet, i přes všechno zlé, pozitivně.
Dalším silným prvkem knihy jsou propracované lyrické pasáže. Autorka popisuje kouzlo noci, noční oblohu a nejvíce se vyžívá v pocitech, které Rose prožívá při létání. Jsou to ty okamžiky, které hlavní hrdince připomínají, že je svým způsobem svobodná, že jí křídla dávají svobodu. Rovněž je popis zaměřen i na oči jednotlivých postav. Víme proto, jakou barvu očí má ten a ten a kterému z nich se v nich objevily zmiňované jiskřičky naděje.
Děj je navíc doplněn o šest kapitol psaných z pohledu „omilostněného“ chlapce Christiana. Jeho prostor je spíše jakýmsi psychologickým pochodem, avšak při čtení to čtenáře donutí si na chvilku „odpočinout“ od samotné hlavní zápletky, protože vše, co nám Christian sdělí, tak trochu už ví nebo tuší.
V neposlední řadě je nutno dodat, že na své si v Na krídlach noci přijdou i příznivci romantiky. Ať už ve výše zmiňovaných popisných pasážích, tak i ve velice přátelském „vztahu“ Rose a Davida. Protože přiznejme si: co by to bylo za dramatické fantasy bez nějaké té kapky slaďárny?
Pokud bych měla knize něco vytknout, byly by to jen dvě věci (nepočítám-li vraždu mé oblíbené postavy!). Osobně mi přišel dějový spád až příliš rychlý, a to zejména na úplném konci. Přišlo mi, že se příběh v první polovině poměrně vlekl a pak se toho stalo tolik, že se čtenář najednou ocitne na samotném konci a ani neví jak. Druhým nedostatkem, za který nemůže tak úplně autorka, je sazba samotné knihy. Její nedostatky jsou patrné nejvíce v úvodním poděkování, ale méně či více závažné typografické nedostatky doprovází celé dílo. A osobně si myslím, že je to škoda.

Abych to nějak shrnula: kniha Na krídlach noci pro mě byla jistým zpestřením, avšak mě nestrhla tak moc, abych si řekla, že si musím přečíst nějaké další fantasy. Z hlediska děje mě zaujala až druhá polovina knihy, kdy se David s Rose vydávají na dobrodružnou výpravu, a z rovnováhy mě naprosto vyvedl konec, který jsem opravdu nečekala. Jsem proto zvědavá, zda se dočkáme pokračování, nebo se budeme muset s tímto koncem smířit.

Komentáře (0)