Závislák, kniha, která si na nic nehraje

recenze

Závislák (2022) 5 z 5 / michal0687
Závislák

Je to tak. Forma i obsah jdou ruku v ruce.

Těžko očekávat, že autor popisující své několik dekád trvající prožívání a kumulování závislostí bude vše popisovat palackého češtinou.

Naopak. Marcel (ano je fér přiznat, že se známe osobně, ačkoliv jsem o generaci mladší) je i v tomhle bodě přísně autentický, a za sebe dodávám, že by klidně mohl jít ještě více na dřeň.

Knihu jsem přečetl jedním dechem za odpoledne a v podstatě jsem ji odkládal jen, když jsem potřeboval obě ruce. Je prostě čtivá a neumím si představit, že by ji někdo četl jinak.

Je fascinující si uvědomovat všechny reálie doby, osoby a události, které do knihy vybral. Osobně obdivuji, že si i přes nevyhnutelný alkoholický závoj a uběhnuvší čas dokáže vybavit detaily, které někdy hraničí až s maniakální přesností.

A stejně tak obdivuji, jak dokázal chronologicky a pro čtenáře velmi zajímavě vybrat jednotlivé pasáže, které tak velmi dobře fungují, jako průvodce etapou života závislého člověka. Bylo by o dost snazší, kdyby kniha byla jen nahodilým souborem vzpomínek a nechronologických událostí, jak to v podobných případech často bývá.

Musím říct, a poctivě přiznat, že některé části knihy ve mne vzbudily velmi nepříjemné emoce a neubránil jsem se ani vnitřnímu dojetí, zvláště pak, když si člověk uvědomí, že nejde o fikci, ale o příběh člověka, který si sám musel přiznat, že má velký problém. Vlastně dva.

Na úplný závěr mého zamyšlení se nad knihou si dovolím ocitovat zprávu, kterou jsem Marcelovi odeslal ihned bezprostředně po dočtení jeho knihy:
"Přečteno. Chvílema mi trnulo, chvilku jsem se smál a několikrát jsem měl slzy v očích. Mám samozřejmě spousty otázek. Ale to teď není důležité. Klobouk dolů a přeji Ti, abys nikdy nemusel psát kapitolu číslo 21 a víc."

Komentáře (1)

kopeceli
kopeceli
23.11.2022

Recenze, která je tak upřímná, že si knihu musím pořídit. Děkuji Vám.