Zámek

recenze

Zámek (1989) / Kmotr99 (256 views)
Zámek
Bylo už pozdě večer, když K. dorazil na místo. Vesnice ležela pod hlubokým sněhem. Zámecké návrší nebylo vidět, obklopovala je mlha a tma, ani nepatrný záblesk světla nepřipomínal velký zámek. Dlouho stál K. na dřevěném mostě vedoucím od silnice ke vsi a díval se nahoru do zdánlivé prázdnoty.


Tak začíná poslední, nedokončený román Franze Kafky Zámek (Das Schloß). Závěje sněhu, mlha, tma, prázdnota… Už první odstavec je přímo prosycen tajuplnou atmosférou, která je pro Kafku tak typická a která bude čtenáře provázet celou knihou.

K. nakonec most překročí a dostává se tak do vesnice, kde se celý příběh bude odehrávat. K. se snaží dostat na Zámek, kde mám být najat jako zeměměřič. Narazí ale na podivnou a nepřístupnou byrokratickou bariéru. K prvotnímu tajuplnému pocitu se záhy přidává absurdita a s ní ruku v ruce beznaděj. K. se pokouší dostihnout Klamma, jednoho vysoce postaveného úředníka, a dostat se díky němu na Zámek, ale neúspěšně. Stejně tak dopadají ostatní pokusy s úřady a podobně také milostný románek s vesničankou Frídou. Postupem času je marnou snahu vyčerpán a stává se vůči systému stejně lhostejný jako ostatní vesničané. Systém jej zničil a on mu podlehl.

Asi není nic nového, že jedním z hlavních motivů díla Franze Kafky je byrokracie, bezradné postavení jednotlivce vůči úřední moci. Kafka ale šel ještě dál a z “obyčejné byrokracie” se stává děsivý skoro až totalitní systém.. Jak píše jeden uživatel na serveru Databáze knih, “Franz Kafka ve svém díle vyjádřil základní pocit dvacátého století.”

Společnost je jasně rozdělená na “ty nahoře” (úředníci) a “ty dole” (obyčejní obyvatelé), přičemž každý z “lidu” se vůči mocenskému aparátu chová rozdílně a rozdílné je i jeho postavení. Někteří se systémem kolaborují (Frída, hostinská) a někteří se za každou cenu o kolaboraci snaží (Pepina). Pak tu je jakýsi “disent”. Aby se celá Olžina rodina ocitla na samém okraji společnosti (a vesnice) stačí, že se Olga ohradila vulgárnímu dopisu úředníka. Tady už není úřad a jeho moc jen nesmyslná, ale koná jasné zlo.

Ve výsledku nemůžeme ve vesnici věřit vůbec nikomu. Tamní společnost funguje jen díky všudypřítomném strachu a nejistotě, a touze po lepším postavení v pomyslné hierarchii. K. nám jakožto cizinec pomáhá nahlédnout pod pokličku tohoto děsivého absurdního světa, jehož součástí se ještě nestal a k němuž přistupuje naivně a s očekáváním nějakého výsledku.

Na základní “message” se asi shodnout dá, jinak je ale Zámek, což u Kafky nepřekvapí, v mnoha ohledech nejednoznačný. V dění ve vesnici se orientujeme asi stejně dobře jako K. a nejsme o nic méně zmatení. Pro někoho je prostor, který Kafka nechává pro individuální interpretaci jedinečnou příležitostí zapojit mozek a fantazii, pro jiného je zase zdrojem frustrace a znechucení. Kafkův styl psaní sice obsahuje spoustu “nápověd” na čtení knihy (některé popisy jsou tak detailní, až vědecké, že to nějaký význam snad mít musí), ale jsou stejně jako samotný Zámek zahalené v mlze. Moc nám nepomůže ani fakt, že Kafka knihu nedopsal.

Můžeme se tedy pokusit nad dílem strávit hodiny a hodiny a rozebírat jednotlivé obrazy, ale má to vůbec smysl? Nestačí si z knihy odnést jasný a nezapomenutelný pocit beznaděje a zmaru jednotlivce v absurdním světě byrokracie, která přerostla v něco mnohem obludnějšího? Myslím, že by mi stačilo ještě míň. Obraz malebné vesnice, nad níž se tyčí záhadná, děsuplná tvrz. Sněží a ticho narušuje jen křupání sněhu pod tíhou K-ova těla.

Komentáře (0)

kniha Zámek recenze

Kmotr99 také napsal

Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západěI násilí může být krásné
recenze
MarťanMarťan
recenze