Zakázané ovoce chutná nejlépe

recenze

Zakázané ovoce (2018) / MilenneWaver
Zakázané ovoce chutná nejlépe
Hledáte nějakou oddechovou, jednoduchou knihu o lásce, která se skvěle hodí k létu? Zakázané ovoce patří mezi knihy, které byste si na svůj seznam měli zařadit! Ani nevadí, pokud nejste fanoušky Jojo Moyes. Tahle kniha má zkrátka co do sebe.

Děj se odehrává po konci druhé světové války, v anglické vesničce jménem Merham, kde se skupina žen snaží udržet dobrou reputaci města. Jenže když se do jednoho z domů nastěhuje skupinka lidí, kteří jejich představám nevyhovují, začne dlouhý boj, který trvá až několik desetiletí.

Kniha se dělí do dvou dějových linií. První, o něco kratší, se zabývá dobou po válce, kdy se mladá Lottie a Celie seznámily s novými obyvateli města a prožívaly své nejkrásnější roky. Druhá linie přichází na řadu zhruba v polovině knihy a zabývá se událostmi po padesáti letech, kdy se na scénu dostanou jak nové, tak i starší postavy.

Ačkoliv je to dobře vymyšlené, provedení se už autorce příliš nepovedlo. Bez jakéhokoliv vysvětlení vás autorka náhle přesune do druhé části, kdy netušíte, co se stalo, kdo jsou nové postavy, ani jak to s první dějovou linií souvisí. Vše se naštěstí vysvětlí, takže nezbývá než pár kapitol zmateně bloudit a přemýšlet nad vysvětlením.

Postav je v knize hodně, jak z řad hlavních, tak i vedlejších. Proto mě velmi potěšilo zjištění, že většina z nich je promyšlená, mají zajímavé povahové rysy nebo celkově zajímavý příběh.

Lottie, pravděpodobně nejdůležitější postava knihy, je dívka, kterou si zamilujete na první pohled. Má vlastnosti, jaké by měla ideální hlavní hrdinka mít. Je sympatická, trochu tvrdohlavá a nechybí ji odhodlání.

Se zápletkou už to tak slavné není. Zasloužila by si mnohem více propracovat, vymyslet originálnější zvraty a hlavně zmírnit předvídatelnost děje. To je asi největší problém na knize, protože se zde objevuje poměrně dost romantických klišé, které jste už mohli vidět ve spoustě dalších knih.

Prostředí, které autorka vybrala se k příběhu skvěle hodí. Anglická vesnička u moře je místem, s kterým si lze neuvěřitelně pohrát a tak mimo obyčejného prostředí má čtenář možnost se porozhlédnout po okolí i do vzdálenějších lokací.

Dobrou zprávou je, že Jojo Moyes stále píše skvěle. Kniha není zbytečně zdlouhavá, dokáže i do nudnějších částí přidat něco zajímavého a příběh vás pohltí. Nebýt několika těch chyb, kniha by byla dokonalá.

Dlouho jsem váhala, jak knihu nakonec ohodnotit, nicméně, knihu řadím jako průměr. Nic, co se vám nebude líbit, nic, co budete milovat. Zkrátka něco mezi.

Za recenzní výtisk děkuji Databázi knih a nakladatelství Ikar!

Komentáře (0)

kniha Zakázané ovoce recenze