Zajímavý úvod do světa filozofie

recenze

Sofiin svět (2006) / Marky48
Sofiin svět

Sofie byla po celý svůj dosavadní život "zalezlá hluboko v kožichu bílého králíka z klobouku, neochotná objevit kouzelníka". Pak jí ale přišel dopis, ve kterém ji záhadný filozof vybízel k zamyšlení. Chtěl ji stůj co stůj dostat nahoru na vrcholky králičích chloupků. Kdo je záhadná Hilda? A proč může před jakýmsi majorem z Libanonu Sofii zachránit jedině filozofie?

Kniha Sofiin svět je opravdu originální výklad celých dějin filozofie, od počátku až do konce. Stejně jako Sofie se čtenář od jejího učitele dozvídá mnoho zajímavostí, ale má také možnost nad vším přemýšlet a vytvořit si vlastní názor. Sofie a její učitel sice nějaký postoj zastávají, to ale neznamená, že je jeden z jejich postojů vnucen čtenáři. Opravdu jsem ocenila volnost vlastních názorů a postojů, kterou čtenáři autor poskytuje.

Sofiin svět samozřejmě není zaměřen jen na filozofii. Je to zároveň napínavý román s velmi překvapujícím koncem. Napínavost této knihy je však zároveň kladná a záporná vlastnost. Je samozřejmě dobře, když se těšíte, až budete zase číst. na druhou stranu to, že jste napnutí, jak celý příběh dopadne, způsobuje, že máte chuť přeskakovat zajímavé části o filozofii (tj v každé kapitole několik stran), abyste už konečně zjistili, co se stane dál. Před tímto úkazem mě varovala kamarádka a já jí bohužel musím dát za pravdu. Přestože je mi to opravdu líto, přeskakovat jsem občas zkrátka musela...

Dalším důležitým rysem knihy je hlavní hrdinka, patnáctiletá Sofie. Ta mi bohužel také moc nesedla. Kdybych neznala její věk, tipla bych jí tak jedenáct nebo dvanáct let. Sofie mi nepřipadala moc nesympatická, ale na druhou stranu ani sympatická. Snesla jsem s´ji, protože mě provázela celým příběhem knihy, ale její reakce mě občas docela nepříjemně překvapily. Chování ostatních postav mě ostatně také překvapilo, ale nebylo to vždy negativně...

Na knize mi asi nejvíce vadilo to, že jsem si ji vlastně rozdělila na poloviny. Blíže vysvětlím: První polovina byl takový úvod, moc mě nebavila skoro ničemu jsem nerozuměla. (Tím samozřejmě nemyslím filozofii, ale to, co se přihodilo Sofii.) Ve druhé polovině se konečně objevuje Hilda v plném světle, vše začíná být napínavé a dávat smysl. Mimochodem mojí oblíbenou postavou se nestala Sofie, ale Hilda, která mi připadala naprosto úžasná. Zvláště poté, co přichystala otci překvapení v jeho stylu.

V porovnání s jinými jeho knihami, které jsem dosud četla (Hrad v Pyrenejích, Dívka s pomeranči...) Jostein Gaarder podle mě nezakomponoval filozofii do obsahu knihy, jak to dělá obvykle. Přestože Sofiin svět jsou dějiny filozofie, odnesla jsem si z ní méně než u jiných knih od tohoto autora, kde byly důležité filozofické otázky a potenciální odpovědi zahrnuty přímo v textu.

Celkově se mi kniha líbila, ale dám jí 2,5 hvězdičky, hlavně kvůli nezakomponované filozofii, poněkud nesympatické hlavní hrdince.... a mimo jiné také konci. Ten se mi sice na jednu stranu velmi líbil, na druhou stranu mi přišel nereálný a podivný. Ale nebudu vyzrazovat děj, knihu si raději přečtěte sami. Pokud vás zajímá filozofie, lepšího autora než mého milovaného a oblíbeného Josteina Gaardera nenajdete...

Komentáře (0)

Přidat komentář