Mysteriózní příběh z pošumavských skal. Tímto podtitulem se představuje nová kniha české autorky Veroniky Rubínkové s názvem Dvanáct spících panen. Autorčino zalíbení v temných zákoutích Šumavy, historii a záhadách na nás dýchne už z obálky a provází nás celým příběhem.
Na tajemnosti příběhu přidává i využití tří různých perspektiv vyprávění, každé z jiné doby a jiného místa. Než se začnou jednotlivé dějové linky spojovat a proplétat do sebe, může se to ze začátku jevit jako neuspořádané a nesouvislé. Celý příběh začíná v roce 1919 v Tupadlech u Klatov, kde byla nalezena mrtvá žena ukrytá v dutině stromu se zašitým motýlem smrtihlavem v ústech. Už jen to otevírá mnoho otázek, které nedají spát četnictvu, ale také přivolanému doktorovi Frantovi a jeho nejbližšímu příteli Juliu Živnému. Při čtení jsem si tuto dobu nějak automaticky zesoučastnila, neboť v těch dalších liniích jde autorka hlouběji do minulosti a pak se zase vrací. Konkrétně do poloviny sedmnáctého století, kde na území Chorvatského království žila dívka jménem Manda Šuperina. Tato dívka byla záhadou své doby, pro někoho posel boží, pro někoho čarodějnice, jež krvácela ranami božími a prováděla s dalšími jedenácti ženami v lesech posvátné rituály. Třetí výraznou postavou byl spisovatel Christian Heinrich Spiess, jehož učarovaly příběhy o Mandě a dvanácti spících pannách. Vstoupil do kruhu svobodných zednářů a vše chtěl předat dalším generacím v podobě dlouhých spisů. Nakonec tomu obětoval lásku, pohodlí, zdravý rozum i samotný život.
Jak to všechno spolu ale souvisí? To je otázka, kterou jsem si ze začátku také kladla a jak Rubínková postupně otevírala celý příběh a jednotlivá tajemství, pohltilo mě to a nořila jsem se do té záhady společně s Juliem. Stejně jako Christian, i Julius se honil za každou stopou, za každou informací o zednářích, o dávné písni o Heitschi, o Tupadelských obrácených křížích atd. Čím více informací se dozvídal, tím více otazníků se otevíralo. Přibývali záhadné vraždy s jizvami ve tvaru písmem, mrtvá německá schránka či hromadné sebevraždy tupadelských žen. Lačnící Julius společně s Frantou se postupně dostávají celému případu pod kůži, vydávají se po stopách vraha, což je několikrát stojí vlastní život. Při čtení mě napadla otázka, zda mu to vše stálo za to, ale závěrečné stránky jsou na to odpovědí.
Kniha Dvanáct spících panen, ač jsem to ze začátku nepředpokládala, je neskutečně bravurně vystavěný příběh, promyšlený od začátku do konce se spoustou záhadných a tajemných záležitostí. Autorka krásně propojila všechny tři linie a vyhrála si s detaily tak fantasticky, že sebemenší maličkosti v příběhu někde, v něčem hrály roli a navazovaly na ty další linie. Musím pochválit taky jazykovou stránku díla, s níž si autorka dala záležet, neboť každá doba zněla naprosto autenticky a přechod v čase byl znát.
Koho zajímá historie, Šumava nebo zkrátka záhady a lehké nadpřirozeno, toho ta kniha pohltí stejně jako Julia Živného osobnost Christiana a Mandy.
Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk a skvělé čtení.
Temná legenda z Pošumavských skal. Mrtvá žena zaklíněná v dutině stromu. Dávná píseň o tajemné Hajčí, která nosí smrt. Šílený spisovatel žijící v tupadelských skalách a jedno velké tajemství svobodných zednářů – to vše vypráví ... více
Komentáře (0)
Přidat komentář
Lena91 také napsala
