Záchrana českých uprchlíků 1938-39

Záchrana českých uprchlíků 1938-39
"Jeden člověk se dočkal ohromného ocenění za skutky, které vykonali jiní."

Nenechte Československo na holičkách! hlásaly transparenty demonstrantů v Londýně na podzim roku 1938. A právě na pomoc a práci Britského výboru pro uprchlíky z Československa se soustředil autor této knihy. V aktivitách výboru vyniká pět osob - Doreen Warrinerová, Nicholas Winton, Trevor Chadwick, Bill Barazetti a Kanaďanka Beatrice Wellingtonová.
Siru Nicholasi Wintonovi se dostalo za tuto záslužnou činnost náležitého uznání, ostatním však patřičné zásluhy přiznány nebyly. Autorovi se podařilo na základě archivních materiálů a výpovědí pamětníků zcela objektivně zrekonstruovat podíl práce jednotlivých aktérů pomoci a postarat se tak o to, aby jejich práce nebyla zapomenuta.

William Chadwick (1934-2011) se narodil v Anglii ve Swanage. V sedmnácti letech odjel do Kanady. Studoval na University of Toronto a doktorát získal na University College v Londýně. Po návratu do Kanady učil angličtinu a drama na univerzitách v Saskatchewanu a Ontariu. Napsal studie o Williamu Wicherleym, H. Kitchenerovi, Ontario za první světové války, produkoval divadelní hry, psal básně. V roce 2000 odešel do důchodu a se ženou žil v Anglii v hrabství Somerset.

Hned po přečtení úvodu, který je asi na dvě a půl stránky, jsem měla pocit, že tato kniha má být jakýmsi vysvětlením a hlavně vyvedením lidí z omylu. Většina z nás, ano, i já, si myslíme, že největší zásluhy na záchraně našich lidí měl Nicholas Winton. A tady se autor trochu rozezlil a proto napsal knihu, kde vše uvádí na pravou míru a zastává názor, že bez dalších 4 osob by Nicholas Winton nic nezmohl. Nebyl by považován za takového hrdinu, jakým je.

Tato útlá knížečka v sobě skrývá informace, které se zatím ke čtenářům nedostali. Ono to tak ale v našem světě funguje, máme jednoho hrdinu, proč pátrat po tom, jestli mu někdo pomáhal nebo ne? Přeci víme jméno a to je hlavní.

"...se na památku Kindertransportů vydal na impozantní cestu z Prahy do stanice Liverpool takzvaný Wintonův vlak. Následně se o této cestě na webu objevilo z různých zdrojů víc než deset stran příspěvků, což je více než sto zpráv. Sedmdesát procent z nich se zmiňovalo o "britském Schindlerovi" nebo podobné variantě, ale nikdo, s výjimkou jednoho, se nezmínil, že se v té akci angažoval také někdo jiný, což vzbudilo dojem, že všechno řídil Winton sám! Člověk se může jen smutně pousmát."

Z výše zmíněné ukázky jde opravdu vidět, že autorovi této knihy nezáleželo opravdu na ničem jiném, než dokázat, že nebyl jen Winton, ale byli i další lidi, kteří mají nemalé zásluhy na záchraně českých lidí. A nikdo jim zaslouženou pozornost nevěnuje, tak to udělal sám, v této publikaci.

Nemám nikoho, kdo by mě z pěti lidí v knize zmíněných zaujal nejvíce, ale je pravda, že svým způsobem mne nejvíc zaujala Doreen Warrinerová, protože při prvních slovech jsem měla pocit, jako by holka spadla do vody a musela začít plavat, i když v tu chvíli vůbec netušila jak. A potom už to šlo jako po másle, neví ani pořádně nic, jen ví, že musí.

Vím, že se autor při sepisování této knihy dostal k plno zdrojům, ať už to byly soukromé archívy, tak muzea apod. tudíž si myslím, že tam byly poschovávané i fotografie. Vůbec by mi nevadilo, kdyby jich tam bylo více. Ono to dodává na jisté autentičnosti. Je tam "pouze" pět fotografií, před každou kapitolou jedna, která se vztahuje vždy k dané osobě, o které kapitola je. A jednou je tam fotografie toho, jak se rozdělovaly peníze na transporty dětí, to je konkrétně u Billa Barazettiho. Ale nic víc. Mě by se líbilo, kdyby kniha měla o pár stránek navíc a bylo zveřejněno více snímků. Ale to čistě můj názor.

Jinak je kniha čtivá, tím, že je útlá, tak se přečte poměrně rychle, i když jsou tam historické fakta, které ale k takovému tématu patří a čtenář s tím musí počítat.
Bylo to pro mne velmi zajímavé, utřídila jsem si myšlenky a kniha měla pro mě opravdu přidanou hodnotu. Dozvěděla jsem se informace, které jsou dle mého názoru cenné. A jsem za to ráda.

Doporučuji každému, koho toto téma zajímá a taky těm, kteří si myslí, jako já, že Sir Nicholas Winton byl sám. Protože nebyl... teď už to vím...

Děkuji nakladatelství Mladá fronta za zaslání recenzního výtisku.

Díky za přečtení!
Daramegan

autor: DariDerek · 10. června v 06:37 · přečteno 26x

Komentáře (0)