Zabil ho snad stín?

recenze

Stínový vrah (2019) / Lena91
Zabil ho snad stín?
Spisovatel Arnaldur Indridason se už jen svým jménem automaticky zařazuje mezi poslední dobou velmi oblíbené severské autory, tedy autory, jež pocházejí ze Skandinávie a nejbližších severských oblastí píšící detektivky. Indridason pochází z Islandu a jak už jeho původ napovídá, je autorem islandských kriminálek, kterých už má na svém kontě nespočet. Nejnovější knihou se stejným podtitulem jako většina jeho děl, tedy islandská krimi, je Stínový vrah.
V začátku knihy může možná tak jako já čtenář trochu ztratit orientaci mezi postavami, neboť prvních několik kapitol na sebe vůbec nenavazuje. Nejdříve jsme seznámeni s obchodním cestujícím jménem Eyvindur a jeho cestou na lodi, poté autor hned přeskakuje k policistovi Flóventovi a najednou se děj točí kolem nějakého Thorsona. Poté se vše začíná propojovat a čtenář zjišťuje, že Flóvent je policista islandské kriminálky, který dostal za úkol vyšetřit vraždu, lépe řečeno téměř bezcitnou popravu neznámého člověka v bytě jistého Felixe Lundena. Thorson je kanadský voják s islandskými kořeny, který byl Flóventovi přiřazen na pomoc s vyšetřováním.
Vyšetřování však není ani pro jednoho z nich snadným úkolem, jelikož brzy je zjištěno, že zavražděný není majitel bytu Felix, ale někdo zcela neznámý. Autor nás zasvěcuje do obvyklého kolotoče výslechů všech nájemníků domu, hledání příbuzných Felixe Lundena a dalších možných spojení. Poté, co naleznou na místě činu kyanidovou kapsli, je jasné, že hákový kříž na čele oběti něco znamená.
Celé dílo je protkáno historickým pozadím druhé světové války, kdy byl Island okupován. Nechybí ani vazby na nacistické Německo, které, jak zjistili Flóvent s Thorsonem, zastupuje rodina Lundenových, neboť Felixův otec a jeho bratr se vždy hlásili k nacistické straně.
Díky náhodě se zjistilo, že obětí je neznámý obchodní cestující Eyvindur, který byl spolužákem ukrývajícího se Felixe. Proč ale byl zabit, to nikdo netuší. Až když se podaří Flóventovi vystopovat Brynhildur Hólmovou, jež dělá hospodyni u Lundonových, začíná se vše pomalu odkrývat. Byla Felixovi na blízku už od dětství a pomohla mu také v těchto těžkých časech, kdy se ukrýval před policií, ale i někým dalším. Nápomocna je tomu i stará fotografie, na které jsou vyfoceni společně Felix, Eyvindur, další chlapci, Brynhildur, ředitel školy a Felixův strýc doktor Hans. Flóvent s Thorsonem si všechny z fotografie prověří a na povrch postupně vystoupí více než jen jedna vražda, ale i špionážní práce pro Německo a pokusy na islandských dětech ze sociálně slabších rodin, které vedly právě Lundenovy za pomoci malého Felixe.
Ačkoliv jsem se bála náročnosti při plynutí textu a jeho čtení, hlavně co se týče složitých jmen a jmen zeměpisných, Stínový vrahje čtivou detektivkou, která neurazí, ale ani úplně nenadchne. Je pravda, že nepatří k těm prvoplánovým předvídatelným krimi románům, kterých teď vychází spousty, a věřím, že historický podtext knihy s vcelku záludnou zápletkou může přilákat mnoho čtenářů, mě osobně kniha neoslovila natolik, abych ji přiřadila ke svým oblíbeným.
Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.

Komentáře (0)

kniha Stínový vrah recenze