Za hranicemi se dějí věci

recenze

Za hranicemi se dějí věci


Autoři: Paulus Hochgatterer vs. Jan Seghers
Díla: série s psychiatrem Hornem a komisařem Kovacsem vs. série s komisařem Marthalerem
Žánr: detektivní romány
Nakladatelství: Host

Byť momentálně světu na poli krimi literatury vládne hlavně Skandinávie, tak i doslova u nás za hranicemi (Rakousko a Německo) píší autoři tento žánr a v jejich knihách se tak mnohdy dějí zajímavé věci. Já si pro vás vybral do svého knižního duelu tyto autory: Hochgatterer vs. Seghers.


Paulus Hochgatterer a jeho série

Na první pohled je vidět, že Hochgatterera v jeho psaní ovlivnila jeho další profese. Je totiž také dětský psychiatr. Často tak píše na téma psychicky narušených jedinců a ztroskotanců. No a právě toho psycha je na můj vkus v této sérii až moc, ale každý máme jiný vkus a tak někdo jiný třeba řekne, že ho tam bylo málo. Namátkově tak v jeho sérii objevujeme: psychopatický otec brutálně zmlátí svou jedenapůlroční dceru, benediktínský farář slyší hlasy, které nemají s bohem nic společného, pošťák v důchodu myslící na sebevraždu a matka co věří, že její novorozeně je ďábel. Plus ještě někdo přejede hlavu starému muži. Tyto podivnosti najdeme v knize Sladkost života. Naproti tomu v knize Dům s matracemi nás čeká následující: z lešení skočí mladý muž a na policii přivedou podivně zmlácené dítě.

Byť se jedná o rozhodně zajímavý výčet podivností, tak obě dvě knihy mě svým příběhem nudily a měly v ději plno zbytečných odboček. Nemohu pochválit ani postavy. Dokonce jsem měl pocit, jako by si na nich pomalu ani autor nedal záležet a sepsal je kolikrát tak jakoby halabala. Rozsahově jsou pak obě knihy docela krátké (256 stran a 250 stran). Po chvíli čtení těchto knih mě začala vadit i tížívá atmosféra, která z obou knih vyzařuje.


Za sebe tak musím napsat, že tato série je svým způsobem divná až moc a celkově alespoň dle mě není dobrá a osobně ji nedoporučuji číst.

Jan Seghers a jeho série

Jak jsem dílo předešlého autora hanobil, tak tady naopak budu chválit.

Detektivní série s komisařem Marthalerem má už 5 dílů a nutno říct, že se jako celek povedla. Nejvíc se mi pak osobně líbil hned první díl (Spis Rosenherzová) a nejméně pak naopak poslední díl (Spiknutí Starmoney). Seghers je označován za německého Mankella a něco na tom asi bude. Jeho styl psaní je velice podobný právě Mankellovi. Samotná postava komisaře Marthalera je pak velice sympatická a i ostatní stále postavy minimálně zaujmou. Samotné kriminální zápletky jsou pak určitě zajímavé a troufám si tvrdit, že dobře zpracované. Rozsahově pak všechny díly ze série zapadají do toho klasického rozsahu počtu stránek (380 až 400 stran). Nutno podotknout, že není radno čekat nějakou akční napínavou jízdu. Nicméně nudit vás tato série také nebude.

Suma sumárum
U mě je vítěz jasný. Rozhodně doporučuju přečíst si sérii od Jana Segherse a naopak sérii od Pauluse Hochgatterera se raději vyhněte. Na můj vkus je až moc bláznivá a místy i nudí. Naopak Seghersovo dílo je příjemné detektivní počtení, do kterého se vcelku i můžete vžít, jelikož se odehrává právě v Německu. Což je země nám svým způsobem dosti blízká.

Komentáře (0)