Za duhou

recenze

Duhový most (2011) 4 z 5 / Morsie
Duhový most

Jednatřicetiletá Olga, normální žena s normálním manželem a normálním synem. A s normálním životem – no pro Olgu možná. Pro ostatní se jejich život tak normální nezdá. Olžiným smyslem života je perfektně asepticky čistá domácnost, kde pár hraček na zemi znamená totální konec.

Olga je prodavačka, proto není nic divného, že má své sny a že touží po lepším životě – bohatším, krásnějším. Zapomíná ale a nevidí, že se má skvěle. Má milého manžela a chytrého, zdravého syna Filipa. Jenže Olga chce víc a víc a stále se trápí pro nesmysly.

Má trochu nadváhu. Další konec světa, který jí brání ve šťastném
životě. Už rokyse mučí různými dietami, které stejně nikam nevedou.
Zhubne a zase to nabere, klasické jojo. Je nevrlá, podrážděná, negativní a nepříjemná. Zlost si vybíjí na každém, kdo ji padne pod ruku. Stává se z ní necitelná, krutá mašina, dobrá jen k pravidelnému lízání podlah a oken.

Ale váha ji trápí dál. Proto zkusí radikální změnu. A hle, váha se začíná hýbat. Olga hubne. Nic to však nemění na jejím odpudlivém chování a náladě. Jak se malý Filip neučí, hned dostane pohlavek. Proč? Olga je frustrovaná námahy, kterou musí vynaložit na cestě ke své vysněné váze. S vypětím sil nakonec dosáhne kýžených výsledků a zdá se, že je spokojená. Dokonce svého muže Milana pustí k sobě pod deku.

Jenže to je jen začátek Olžiny proměny. Na pravidelné zdravotní prohlídce ji lékař oznámí, že má rakovinu. Olze se hroutí svět. V tom nejhorším psychickém rozpoložení navíc přistihne manžela v objetí s jeho mladou studentkou. Olga je na pokraji, chce to všechno vzdát a umřít.

Příběhy od Táni Keleové – Vasilkové mám ráda a platí to i o Duhovém mostu. Možná právě Duhový most má v mojí sbírce knih
zvláštní místo. Příběh ženy, která svádí boj sama se sebou. Nejde si přece nevšimnout té osudovosti, kterou je kniha protkaná, a která se mnohdy objevuj i v obyčejném životě. Navíc mám pocit, že podobným způsobem žije mnoho žen, a že mnoho žen netuší, co je skutečným smyslem života, co je důležité a co ne. Proto jsem ráda, že se Táňa Keleová – Vasilková rozhodla svými romány k těmto ženám promluvit.

Komentáře (0)

Přidat komentář