Z krve a popela, z neoriginality a nadměrné erotiky…

recenze

Nakladatelství Fragment vydalo román Z krve a popela 7. října 2021 a popisuje ho jako „první díl návykové fantasy ve stylu knih Sarah J. Maasové“.

S klidným srdcem přiznávám, že knihám Sarah J. Maas jsem nikdy na chuť nepřišla, a tak nemohu srovnávat. Možná už to mě ale mělo připravit na možnost, že ani Z krve a popela nebude tím pravým příběhem pro mě, ale nechala jsem se zlákat jednak nádhernou obálkou umělkyně Hang Le, jednak skutečností, že autorkou série je samotná Jennifer L. Armentrout. Ano, ta Jennifer L. Armentrout, která dala světu nesnesitelně neodolatelného Daemona Blacka a zatraceně vtipnou Katy „Kitten“ Swartz z mimozemské romantické série LUX! (Mimochodem, čeští nakladatelé, lidstvo by vám jistě bylo povděčno, kdybyste se tuto sérii konečně odhodlali vydat i v češtině. Já už nevydržela čekat a hltám ji slovensky, některé „mezidíly“ i v angličtině.)

Možná jsem tedy byla hned od začátku přespříliš nadšená, možná jsem se nechala unést ohromným množstvím kladných hodnocení na adresu Z krve a popela, možná mi zkrátka jen něco uniklo, anebo jsem zrovna neměla tu správnou náladu, když jsem po knížce sahala. Možná jsem od daného žánru a anotace zkrátka čekala něco trochu jiného, a tak nemůžu a nechci říkat, že je chyba v knize. Byla spíš v mém výběru, v mých předpokladech a v rozpoložení.

Jen stručně, o čem příběh vypráví: Hlavní hrdinka Poppy se narodila jako vyvolená, která má přivést svět do nové éry. Její život nikdy nepatřil jenom jí samotné. Na ramenou jí spočívá budoucnost království. Udržet si čistotu duše a těla (rozumějte, je to nedotčená panna) se pro ni stane ještě těžší zkouškou, když jednoho dne pozná zlatookého strážce Hawkea, jenž má zajistit její tzv. Povznesení. Smysl pro povinnost se dívce proplete s touhami a sexuálními potřebami. Začne zpochybňovat vše, v co až dosud věřila.

Už na samotném začátku se románu podařilo dokonale mě zmást množstvím neznámých jmen, názvů míst a okolností, ve kterých jsem se prostě nedokázala zorientovat. Hlavně mi ale připadá zbytečné hned na úvod takhle zasypat čtenáře vedlejšími fakty. Pokud se vám povede překonat prvních cca 50 stran, dočkáte se i setkání s hlavním hrdinou románu – Hawkem.
Pochopitelně je popsán jako zcela podmanivý a nádherný, dokonalost sama. Chvíli je arogantní, chvíli vtipný, někdy i hodný. Sarkastické poznámky prokládá hlubokými myšlenkami, je prostě maličko zvláštní. Hlavně je ale zvláštní to, že ignoruje Poppyina přání a myslí si, že ví, co má ráda, lépe než ona sama. Jeho potřeba dávat vše do sexuálních souvislostí a proměňovat významné momenty v něco laciného na mě dobrý dojem nedělá. Navíc jeho první setkání s Poppy proběhne přinejmenším divně, směšně a předvídatelně. Aneb co se může stát, když se nikým nespatřená princeznička rozhodne vyměnit si šaty se služebnou. Pochopitelně dojde k záměně, která doslova rozpoutá bouři, alespoň v Hawkeově ložnici…

Originalitu aby zde člověk pohledal. Z krve a popela je předvídatelný příběh, který – alespoň z mého úhlu pohledu – nepřináší nic nového. Prokoušete-li se však cca 150 vcelku nezáživnými stranami, začne to být konečně poutavé a čtivé, dokonce tak, že zbývající strany už pravděpodobně zhltnete na jeden zátah. Je to YA romantika, tudíž si na své přijdou hlavně děvčata, která čtou tyhle věci kvůli milostným linkám, erotickým scénám a snad i zajímavým dialogům. Ano, román je poměrně dlouhý, má celkem 544 stran a to je jen první díl. Chystané pokračování Království těla a ohně, mající vyjít přibližně 24. března 2022, jich má dokonce 616.

Prostřední část prvního dílu vám bude skvěle odsýpat, ale pak přijde zarážející konec, který buď způsobí, že se o to víc začnete těšit na druhý díl, nebo ve vás zcela zahubí lásku k oběma hlavním postavám. Na sílu vecpané erotické scény se sem vlastně vůbec nehodí. Způsobují akorát to, že Hawke dělá dojem naprostého nadržence a Poppy zase hloupé nanynky. Je mimochodem zarážející, že někdo, kdo strávil prakticky celý život v jedné budově, není nijak zvlášť překvapený světem tam venku. Autorka svou hrdinku ověnčila mnoha vlastnostmi: je ohleduplná i laskavá, zároveň dokáže intrikovat, obětovat se, dovedně se bránit nožem atd. Ale bylo by hezké to čtenářům spíše ukázat než to jen někde tvrdit.

Ale abych to uzavřela… Knize jsem zřejmě ani nedala dostatečnou šanci. Možná jsem ji odsoudila příliš rychle. Bohužel mi zkrátka nesedla. Nicméně si uvědomuji, že ve světě získala mračna příznivců a dokonce i ocenění Goodreads Choice Award za nejlepší romanci roku 2020. Kdo má rád tento žánr „temných YA fantasy romancí“, upírskou tematiku, erotické scény a naivní hrdinky, nejspíš bude nadšen.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a společnosti Albatros Media.

Komentáře (0)