Z detektiva lovnou zvěří

recenze

Dívka, která si hrála s ohněm (2009) / -Endy- (288 views)
Z detektiva lovnou zvěří
Druhý díl trilogie Milénium přináší důkaz toho, že ne vždy na sebe jednotlivé knihy z jedné série musí precizně navazovat. Čekali jste na nový případ pro soukromé detektivy Lisbeth a Mikaela? Nekoná se. Hlavní postavy zůstávají, ale vše ostatní se mění.
Malé městečko v prvním díle vystřídá velkoměsto.
40 let staré události ustoupí událostem aktuálním.
Primární pozornost je soustředěna na Lisbeth Salanderovou; nikoliv v roli detektiva, ale lovné zvěře.

Ve Stockholmu došlo k vraždě novináře a jeho partnerky kriminoložky. Mladý pár pod záštitou Milénia pracoval na odhalení informací o ilegálním obchodování se ženami za účelem prostituce. Na místě činu byla nalezena zbraň s Lisbethinými otisky prstů. Policie ji ihned označí jako hlavní podezřelou a začne po ní pátrat.
Z dvojnásobné vraždy se stane mediální rozruch, a to ještě šťavnatější poté, co je zveřejněna Lisbethina totožnost. Jako by nestačil neobvyklý vzhled, na povrch vyplouvají fakta z její minulosti a z intimního života, která jí na presumpci neviny rozhodně nepřidají. Lisbeth je tak senzacechtivými médii titulována různými přízvisky.
Brutální vražedkyně.
Agresivní psychotička.
Lesbická satanistka.
Na odpor proti těmto označením se staví Mikael Blomkvist, boxer Paolo Roberto či její bývalý šéf Dragan Armanskij; všichni s přesvědčením, že Lisbeth vraždy nespáchala. Sama Lisbeth se však za zcela nevinnou nepovažuje. Opět bere osud do vlastních rukou a my můžeme sledovat, jak a jestli se ze svých malérů dokáže vyhrabat.

Proces vyšetřování je stěžejní částí knihy. Nahlížíme na něj z úhlů pohledu většiny zúčastěných osob – kriminalistů, novinářů i pachatelů. Dohromady tvoří propracovanou mozaiku, ve které každý dílek přesně zapadá do kompaktního celku. Při sledu dějové linie takové mozaiky se však mohou objevit ambivalentní dojmy z četby. Pocity naprosté extáze, spojené s náhlým vědoucím osvícením, jsou střídány frustrací z nekonečného proudu dalšího tápání ve tmě. Pomocnou ruku musí občas nejen policistům, ale také čtenářům podat osoby, které vyšetřováním vůbec nebyly pověřeny. Bez nich bychom všichni riskovali protažení děje třeba o dalších několik stovek stran. Naopak hlouběji a detailněji by se dala prozkoumávat Lisbethina minulost, která je fragmentárně odhalována v souvislosti s hledáním vraha. Náhledy do jejího života během dospívání jsou ostrými střepy výsledného obrazu.

Valná část knihy je nástupním místem na horské dráze. Pomaličku najíždí do kopečka na vrchol. Těžce. Trochu vlekle. Ale kdo nevydrží čekat, bude ochuzen o závěrečný adrenalinový sešup.

Komentáře (0)

kniha Dívka, která si hrála s ohněm recenze