Young adult pohádka i pro dospělé

recenze

Storočí (2023) / KočkomilkaJana

Občas narazím na knihu, kterou po chvíli přemýšlení nedokážu zařadit. Autorka Alex Aster? Nic mi její jméno neříkalo. Obálku jsem na Instagramu nejspíše nepotkala. Tak jsem ji zkusila.

Každých sto let se na souostroví Světlozory konají “hry”. Sjíždí se panovnící šesti vládnoucí rodů, aby se pokusili prolomit kletbu. Mladá Isla, přírodňanka, se bude muset hodně snažit, aby nezemřela. Každý má totiž enormní zájem, aby právě jeho rod nevymřel - zemře vladař, zemře země. Isle to všechno navíc zkomplikuje zrádné srdce.

Hned na první pohled v tom člověk čuje Hunger games, že? Ale nebojte, ono se to bude podobat úplně jiné sérii, kterou všichni tak milují. Co mne však, krom této do očí bijící podobnosti, zarazilo, byl jazyk. V podstatě celý úvod je psán jazykem jak pro děti mladšího školního věku, tak pátá třída. Možná ten jazyk pokračoval napříč celou knihou - a já si jen zvykla. A dost možná tu “infantilitu” způsobil překlad - přírodňan, nebesan, … Čert ví, ale zarazilo mne to řádně. Samotná hlavní hrdinka je naivní trubka, které jsem většinu času chtěla něco hodit na hlavu, aby se vzpamatovala. Skřípala jsem zubama, protože jsem motivy rozkryla mnohonásobně dřív (a kdyby to bylo možné, četla bych se strachy a studem zavřenýma očima). O osudu Isly, jak se z ní stala vládkyně, se dozvídáme postupně, ale i tak dost hopem, aby měla autorka čas na zbytek týmu. Dost si tím pomohla, protože když v závěru některé věci upravila (nebo upravil český překlad), nebylo to tak do očí bijící.

V dream teamu vladařů se objevily další dvě ženy - Celeste a Cleo. Jedna z nich zabírala v příběhu více místa. Obě dvě byly vskutku zajímavé, i když nebyly probrány do hloubky, a navíc byly svorně na pár facek. Mužští králové byli také tři - Oro, Grim a ten, co mu patří nebesa a vítr (byl v příběhu nejméně, takže asi proto si nepamatuji jeho jméno). Vladař žijící na souostroví, Oro, mi byl hrozně nesympatický a líbilo se mi, jak jsem dokázala vztah mezi ním a Islou vnímat (a doufám, že jej tak budu vnímat i v pokračování série). Grim, temnorozený, mne zaujal o něco více než “zlatý” král. Nejenže měl vymakanější schopnosti, celou dobu přiznával, že je padouch. Nezakolísal. Samozřejmě se v příběhu objevila i jiná jména a bytosti, ale všechny měl svůj účel a pak již nebyly potřeba.

Celou knihu se věnujeme období sta dní Storočí, takže postavy mají čas a prostor na uzavírání spojenectví, taktiku na všechno. A všechna čest autorce, že rozbila tu romanci, která kvetla celým příběhem právě aspoň kapkami akce, která vrcholila s koncem prvního dílu. Popisům prostředí se Aster věnovala pečlivěji než lidem. Vykreslila barevné, ale ploché oblasti, které symbolizovaly jednotlivé rody. Pokud Isla zrovna nepřemítala nad svým srdcem, příběh měl spád, dobře se četl, i když byl naivní až hrůza. V oblasti romantiky to sice byla taky hrůza (prodchnutá studem za tu dětskost Isly), ale já si v tom našla svého oblíbence a tomu fandila. Autorka se spíše zaměřila na city a chemii mezi postavami, a právě díky absenci sexuálních explicitních scén je Storočí vhodné i pro prváky na střední.

Kletba, která celé Storočí začala, dostala dostatek prostoru nejen v průběhu knihy, ale především na konci. Krásně vysvětlená (i když rýpalové najdou dost slabá místa, kde to hapruje), svým způsobem hluboká a s drobným překvapením. Posledních sto stran (dle velikosti písma ve čtečce měla moje kniha 800 stran) uteklo mnohem rychleji, než jsem chtěla, a k mé smůle skončilo tak, jak jsem nechtěla. Možná to je ten důvod, proč je lákavé i pokračování Temnostín, které vyšlo dva roky po Storočí.

Vítejte na Storočí. Jednou za sto let se na souostroví Světlozory konají smrtelně nebezpečné hry. Vládci šesti říší jsou pozváni, aby proti sobě bojovali a dostali tak šanci zlomit kletbu, která po staletí sužuje jejich kraj. Každ... více

Komentáře (0)