Young adult dystopie

recenze

Jednoduchý a poměrně předvídaný děj mě u Vondrušky nepřekvapil, vlastně jsem s ním spíš počítala, ostatně kdo by v současné době chtěl číst nějaká skutečně temná postapa, když v něčem takovém vlastně žijeme. Přesto jsem se na knihu těšila a zhltla jsem ji za jeden večer. Na 268 stranách se rozehraje příběh bytosti Klaud, která se poněkud neplánovaně zamiluje do mladíka Roberta. Už v knize Strana štěstí uměl Vlastimil Vondruška dovést ad absurdum situace, které nás vlastně běžně obklopují. Přesně tak i zde: 4 pohlaví, Řád zastávající ochranu planety v takové míře, že nejtěžší životní uplatnění mají matky - rodí přece děti a to je pro planetu zátěž atd. Absurdní genderová vyváženost je zde vykreslena skutečně komicky a je tedy jasné, jaké postoje autor zastává. Vzhledem k tomu, že hlavními hrdiny jsou dospívající a v centru stojí jejich láska a budoucí nenarozený potomek, zařadila bych knihu spíše k young adult. A to je trochu potíž. Na čtení pro dospělé jsou některé části velmi naivní - např. první sex s Robertem je velmi nevěrohodný, nejen vzhledem k tomu, že se bytost Klaud teprve dva dny sráží se systémem, který jí až dosud připadal bezchybný. Její pochybování a postupný přechod na druhou stranu je tak rychlý, že se až nechce věřit. Na young adult je tam zase poměrně málo pocitů a pochybností. Láska je vlastně okamžitá (a rovnou i se sexem), hlavní hrdinové jsou povahově vykresleni zřetelně, ale ne nijak do hloubky, každý má jen jednu výraznou vlastnost. To, že začátkem "nové společnosti" je očkování v době jakési celosvětové pandemie, které umožní očipování všech, není v dystopiích překvapivé, zajímavě s ním pracuje např. Strachotová v dvojdílné dystopii Devět dnů a Devět nocí.
Vondruška vytvořil docela zajímavý svět postavený na očipovaných lidech a jejich kastovním systému, ale je škoda, že tento svět nerozpracoval - určitě by lidé v něm a jejich příběhy vydaly na několik objemných dílů - a namísto něj využil příběh k další ilustraci svých postojů: je potřeba se vrátit ke středověkému způsobu života, začít pracovat rukama, vytvořit společnost, v níž budou platit pravidla, která naše současná společnost už odvrhla, fungovat bude tradiční rodina. Podobně učinil i ve své objemné Kronice zániku lidstva, která ale narozdíl od Neviditelných není ani zdaleka tak čtivá. Musím ale říct, že mám ráda knihy, v nichž jsou dobré konce.

Komentáře (0)