Vztahy v pojetí surrealismu

recenze

Kronika ptáčka na klíček (2014) / Safienka (327 views)
Vztahy v pojetí surrealismu
Spousta lidí si myslí, že zná svůj život. Ví s kým žije, s kým se přátelí a na kom mu záleží. Ale je tomu opravdu tak? Známe se všichni dokonale?
Kronika ptáčka na klíček je již jedenáctou knihou, která byla v Čechách vydána. Téměř 800 stránkové dílo, které je právem nazvané Kronika. Uvádí nás na tokijské předměstí, kde žije hlavní hrdina Tóru Okada s manželkou Kumiko. V průběhu děje se dozvídáme, jak si kdysi padli do oka, zaznamenali u sebe jistou přitažlivost a vzali se. Společný život jim chtěl dopřát dítě, ale oba ho odmítli, přestože ho vnitřně chtěli.
Tóru chtěl být právníkem. Po nějaké době však zjistil, že ho práce nenaplňuje. Rozhodl se stát mužem domácnosti a nechal výdělečnou činnost na manželce. Denně se zapojoval do stereotypních činností jako je úklid, vaření kávy, jídla a nakupování. Koho by toto dlouho bavilo? Pana Okadu možná dýl než mě, ale o moc ne. Možná snad do té doby, než se ztratil kocour. Nebo snad do toho momentu, kdy mu začala volat jakási holka přes telefon. Svět se začal točit jiným směrem. Najednou byly pryč sloupy, které podpíraly život mladého muže. Ve své blízkosti začínal objevovat pochybné osobnosti jako May Kasaharová. Dívku, která se snaží najít hranici mezi životem a smrtí. Nebo například Malta s Krétou Kanóovy - sestry, vědmy či snad pouhý klam? Možná je to záhadná návštěva nadporučíka Mamiji, který popisuje své zážitky z války o Mandžusko. Vše se obrací vzhůru nohama. Najít správnou nitku či snad porozumět všem okolo je najednou nadlidský výkon. Nejjistější věc, která mu však podráží nohy, je zmizení ženy Kumiko.
Kdybych mohla shrnout všechny tři svazky Kroniky ptáčka na klíček, tak je to vlastně takové surrealistické pojetí vztahu dvou lidí, hledání smyslu života, které je protkané občas až hororovými prvky. Tóru Okada se začíná dostávat do svého podvědomí, které mu otevře černá studna. Snaží se najít odpověď na otázku, z jakého opravdového důvodu ho jeho žena opustila. Byl to opravdu jiný muž a nebo ho chce Kumičina rodina a s ním i její bratr Noboru Wataja zničit?
Jako v každé správné knize dosáhne Tóru Okada, po několika stránkách zvaný Ptáček na klíček, osvícení. Díky záhadné Nutmeg se dozvídá víc o velké skvrně na tváři a dostává se hlouběji do svého nitra.
Nic lehkého to není, Vám povím. Kniha, u které jsem strávila vícero večerů a která mě donutila k zamyšlení, jestli opravdu znám sama sebe tak, jak si myslím, že znám. Do samotné hlavní linie se dostával častokrát nejeden vedlejší příběh, který mě přibržďoval a měla jsem pocit, že mě zdržuje od úvah. Přesto měl svoje místo a smysl. Ještěže došlo na doslov, který mě obohatil o spoustu poznatků, díky kterým je kniha taková, jaká je.
Věřím, že si i tato trilogie najde své fanoušky a odpůrce. Jsem ráda, že jsem si dílo mohla přečíst, mám ho v knihovně a opět nad ním budu moci někdy zauvažovat. Haruki Murakami mě začíná zajímat víc a víc. Určitě to není poslední kniha, kteoru jsem od něj četla.

Komentáře (0)

kniha Kronika ptáčka na klíček recenze