Vzkaz v láhvi po modernu

recenze

Už za pár dní jsou tady Vánoce. Čas míru, lásky a pohody. Všichni se na tyto svátky těšíme celý rok, a když už konečně přijdou, jsme nadšení. Můžeme rozdávat dárky, radost a lásku. Tak proč si vánoční atmosféru nenaladit trochu dřív a nepřečíst si Knihu přání, která Vánocemi přetéká?

Lily miluje Vánoce, ale letošní se nedaří tak, jak mají. Proto vymyslí spolu s bratrem hru s červeným zápisníkem, ve kterém jsou napsané úkoly pro člověka, který zápisník najde. Dash, který Vánoce nesnáší, náhodou nachází zápisník a jako správný chytrolín plní úkoly a předává, skrz poslíčka, deník zpátky. Tím začíná zamilovaná hra se spoustou zábavy, smutných momentů a srdcervoucích výlevů. Potkají se nakonec Dash a Lily, i když jsou to rozdílné povahy a znají se jen skrz stránky, kde může být pravda zatajena?

Chci - přes všechny hmatatelný důkazy, svědčící o opaku – věřit tomu, že si každý jednou najde toho člověka, který je pro něj jako stvořený.

Hned na začátku bych se chtěla podělit o jednu zajímavost, jak kniha vůbec vznikala, když ji psali dva autoři. David psal kapitoly a Dashovi a Rachel o Lily. Kapitoly si posílali emailem, aniž by se předem domluvili, jak se bude vyvíjet. Je to téměř k neuvěření, že vznikl tak propracovaný a zajímavý příběh.

Vánoce už jsou všude kolem nás, ale co si je ještě přiblížit? Kniha přání je skvělou volbou, protože kdo by nechtěl strávit aspoň jedny Vánoce v New Yorku? Já rozhodně ano a díky této knize jsem měla možnost se tam na chvíli podívat a zároveň vnímat atmosféru dvěma různými pohledy, protože Dash a Lily mají na svátky úplně jiné pohledy. Ona Vánoce miluje, kdežto on nesnáší. I přes tento důležitý detail si dokážou padnout do noty, nebo spíš do písma.

„Znamená to, že láska, kterou jsem k němu cítil, byla tak silná a skutečná, že mě navěky změnila. Podobně jako to, že jsem tvým bratrem, odráží a ovlivňuje můj vývoj – a naopak.“

Červený zápisník jako prostředek komunikace mezi dvěma cizími bytostmi je geniální nápad. Na stránky deníků si člověk může vylít srdce a druhá strana bez toho, aby ho soudila, může opět skrze stránky pomoct. I Lily s Dashem si navzájem pomáhaly a rozveselovaly se. Vtipné byly většinou samotné přesuny deníku, kdy si je museli pomocí indicií hledat. Nejednou se stalo, že se obě dostaly do trapné, ale zpětně usměvavé, situace.

Život je ale i mimo zápisník, ve skutečném světě. Postavy řeší reálné problémy s rodinou, kamarády nebo postavou. Není to jen kouzelný příběh o lásce, ale i o životě, který ve vás může zanechat víc než jen vánoční atmosféru.

"Chtěla bych věřit tomu, že někde žije někdo, kdo je jako stvořený právě pro mě. Chtěla bych věřit tomu, že žiju proto, že jsem pro někoho jako stvořená."

Dash, kterého můžete po přečtení znát jako Chytrolína, jsem si hned oblíbila. Čte knihy, poslouchá hudbu a jí jogurty. To se u dnešních pubertálních kluků jen tak nevidí a je osvěžující objevit pár výjimek. Lily naopak miluje Vánoce, ráda venčí psy a zdá se, že ji nikdo nemá rád. Ve škole se s ní nikdo nebaví a ona se nebaví s nimi. Občas mi tím lezla ne nervy, protože se přece jen sama mohla zapojit, ale i přesto byla příjemnou postavou. Obě postavy jsou propracované se svými klady i zápory. A i vedlejší postavy, které v příběhu zastávají důležitou funkci, jsou úžasně vykreslené.

Celkově je příběh moc krásně napsaný. Budete se u něj často pousmívat, fandit jednotlivým stranám a pohoršovat se nad některými rozhodnutími. New York vás vtáhne dovnitř a budete mít pocit, že prožíváte vánoce zároveň se všemi postavami. Bohužel má kniha i svůj zápor a tím je závěr knihy, který byl podle mého useknutý, nedopracovaný a určitě ne dostačující situaci. Nechci spoilerovat, takže víc nenapíšu, ale podle mě to mohlo dopadnout o hodně líp a přišlo mi to odfláknuté.

Komentáře (0)