Vzdor do posledního nádechu..

recenze

Vzdor (2014) / Maragad (245 views)
Vzdor do posledního nádechu..
Sarah Crossan vytvořila nezapomenutelný, provokativní post-apokalyptický román o nebezpečné a roztříštěné společnosti.

Již podruhé se nacházíme ve světě po Zlomu. Z planety zmizel skoro všechen kyslík a pro člověka je jeho obsah v atmosféře nedostatečný. Naštěstí byla vynalezena kapsule, do níž se dostala vybraná skupina lidí a ostatní zemřeli ponecháni svému osudu. Jak tomu už tak bývá, v kapsuli se vytvořily tři vrstvy lidí -zóny–, nejvýše postavení jsou prémiové, jsou bohatí a mohou si dovolit vše, dále jsou střední vrstva stevardi působící jako strážci pořádku, a poslední vrstvou jsou pomocní dělníci, kteří celý život pracují a nemají žádné výhody. A právě na pomocné dělníky je vytvářen největší nátlak, jsou vykořisťováni a je s nimi zacházeno jako s bezcennými. Chod v kapsuli řídí ministerstvo a jeho odpůrci jsou Odboj, na ty narazíme jak uvnitř, tak i mimo kapsuli, kde pěstují stromy.

Les je zničen a většina jeho obyvatel byla zabita. Alina se Silasem a zbytky Odboje, ke kterým se přidali i dva tuláci, míří do Sekvoje. Ten je totiž jejich jedinou záchranou před smrtí hladem nebo udušením. Bohužel si úplně nejsou jistí, kde se Sekvoj nachází a ani netuší, co je tam čeká. Na druhé straně se Bea s Qiunnem, kteří narazili na Jazz, také rozhodnou, že jejich jedinou možností je Sekvoj. Bohužel se ale Jazz cestou vážně zraní a není schopna pohybu, co teď s ní? Nemají dostatek jídla ani kyslíku a Jazz brzy dostane do rány infekci. A to ještě netuší, že se je snaží vypátrat voják ze Speciálních jednotek, jemuž díky Odboji zemřel otec. Jak tohle vše dopadne? V kapsuli jsou lidé hromadně zatýkáni a mučeni. Jenže takhle už to dál nejde, zbývá jediné – vzdorovat.


Quinn přijde za mnou. Hledí na ránu s pootevřenými ústy. Rozvážu si šálu a pevně stáhnu Jazzinu nohu. Dívka se kouše do pěsti. „Strašně… moc to… bolí,“ vzlyká. „Co budeme dělat?“ ptám se. „Dostaneme ji na nádraží a potom…“ odmlčí se. „Máš sílu ji nést?“ „Musím.“ „A nemůžeme se zastavit, ani kdyby křičela,“ dodá. „Nebudu křičet,“ slibuje Jazz mezi slzami. Ale křičí. A křičí a křičí a křičí. Str. 22


Sarah Crossanová literaturou žije, nejdříve ji studovala spolu s filozofií a posléze se věnovala i tvůrčímu psaní. A než se vydala na profesionální spisovatelskou dráhu, působila jako učitelka na střední škole. Kromě dystopické sci-fi série Dech má také ještě na svém kontě jeden román ve verších určený dětským čtenářům The Weight of Water (Tíha vody, 2011).

Dilogie Dech je dystopické sci-fi, které nám velmi realisticky přibližuje chování lidí v post-apokalyptické době. Rozhodně není ničím překvapivým, že se najdou tací, kteří chtějí něco vytěžit i v době, kdy by si všichni měli pomáhat. A právě Vzdor nám ukazuje hned několik nemilých lidských vlastností. Setkáme se s vykořisťovateli, s oběťmi, s bojovníky, ale také s násilníky, kterým nedělá problém násilí a drancování. Každá ze skupin se snaží přežít po svém, ovšem někteří neřeší to, jak moc jde jejich boj o záchranu lidstva proti veškeré lidskosti. Ale i v této chvíli je důležité se nevzdávat a zachovat si naději, protože bez ní už by z lidí byly jen prázdné schránky bez vůle.

Kniha je opět psaná hned z několika pohledů a ty nám jako mozaika postupně sestavují celý příběh. Překvapí nás hlavně Quinn s Beou, oba prodělali obrovskou proměnu. Z Quinna se stal muž, který se neváhá obětovat pro ostatní a na své nepohodlí nehledí. Bea se po prozření stala velkou bojovnicí, a i když nemá tak silné a vytrénované tělo, je velmi silná na duchu. Alina je obětavou bojovnicí každým coulem, je chytrá a přizpůsobivá. Oproti knize Dech si tady celkem oblíbíme i Jazz, už není takovým rozmazleným spratkem. A i každá z dalších postav je originál a během příběhu prochází změnami. Sarah Crossanová si s charaktery opravdu vyhrála a její snaha se vyplatila. Kniha opravdu připomíná mozaiku různých pohledů a charakterů, které tvoří jeden dokonalý celek.

Vzdor doporučuji všem milovníkům dystopií, sci-fi literatury, ale i těm, kteří mají rádi filozofování na téma, jak se lidstvo zachová, až jednou nějaká ta katastrofa přijde. Lidé jsou velmi předvídatelní a Sarah Crossanová vše popsala velmi reálně a bez skrupulí. Navíc si tentokrát užijeme i více akce.

Zdroj recenze http://fantasy-maka.blogspot.cz/

Komentáře (0)

kniha Vzdor recenze