Vytoužená náruč

recenze

Nejdelší cesta domů (2019) / Kočičáci
Vytoužená náruč
Román Nejdelší cesta domů je velmi emotivní příběh mladé dívky, která v nefunkční rodině prožila dětství bez lásky. Ve zlomovém životním okamžiku se vydává na putování, díky kterému doufá, že nalezne novou životní cestu.

Mladá česká autorka Sabina Zelená, toužila po psaní knih už od dětství. Svůj sen si splnila až na svých toulkách po světě, které ji zavedly až na druhý konec zeměkoule, kde se nakonec také usadila, momentálně žije v Austrálii. Jak sama uvádí, zajímají ji silné lidské příběhy a ráda píše o složitých mezilidských vztazích. To potvrdila ve svém literárním debutu Tisíc východů slunce, na který navázala svým druhým románem Nejdelší cesta domů, který je velmi silný a emocemi nabitý.

Ne nadarmo se říká „co tě nezabije, to tě posílí,“ ač je dvacetiletá Jindřiška křehké dívčí postavy, na svůj věk je životem posilněna ažaž. Už svým narozením překazila své matce slibnou právnickou kariéru a ta jí to za celý život neodpustila. Bohužel Jindřišce na bedra spadla i vina za smrt svého mladšího brášky a to její vztah s rodiči zabilo úplně. Naštěstí nachází útočiště u své milované tety Zlatky, která úspěšně její chmury rozhání a snaží se jí vynahradit odpíranou rodičovskou lásku. Jindřiška je zvyklá se o sebe starat sama a po dokončení studia plánuje svůj odchod od rodičů a s tetou spřádají společné životní i podnikatelské plány. Osud si s ní dál zahrává, když teta Zlatka náhle umírá, Jindřišce se hroutí její poslední jistoty.

„Já vím, že ti toho život zatím moc nenadělil, broučku. Ale jestli ti všechno připadá moc černý, udělej něco krásnýho, abys to změnila.“

Tetina smrt odstartuje Jindřiščinu dobrodružnou cestu po Čechách, s cílem najít sama sebe. Budete s ní prožívat každý krok a každičký kilometr ucítíte i ve svých nohách. Tak moc živě je to napsané. Postupně se o Jindřišce dozvíme vše o jejím osudu, o jejím velkém trápení a pocitu viny. Budete si klást otázky, jak je možné, že se někdo může takto vyřádit na vlastním dítěti, co to může být za člověka, za matku?

Do knihy jsem se velmi rychle začetla a nemohla jsem se odtrhnout. V polovině románu se začne štěstěna pomaličku naklánět na Jindřiščinu stranu a seznámíme s Hanušem, jeho vnukem Filipem a celou jejich početnou rodinou a začneme děj sledovat i z jejich pohledu. Ovšem nečekejte zpomalení, protože emoční smršť pokračuje až do samotného závěru. Jestli Jindřiška najde svoji vytouženou náruč, si musíte přečíst sami.

Nejdelší cesta domů je velmi silný a hluboký příběh o hledání svého místa na světě. Můžu ho vřele doporučit čtenářům všech věkových kategorií, kteří mají rádi emocemi nabitý děj a propletenost nelehkých lidských osudů. „Citlivý příběh o uzdravení zraněné duše,“ s velmi sympatickou hrdinkou, kterou si čtenář zamiluje pro její houževnatost, srdečnost a láskyplnost. Jednoduše vás chytí za srdce.

Komentáře (2)

kniha Nejdelší cesta domů recenze

blanka5960
09.09.2019

Moc krásně napsaná recenze :-)

Šánka
06.06.2019

Evi, krásně napsaná recenze psaná srdcem, pro mne také inspirace na další čtení. Děkuji za tip.