Vysmátá krajta

recenze

Vysmátá krajta je volné pokračování Vysmáté kozy, kterou jsem četla nedávno.
Druhý díl se odehrává zase na mém oblíbeném hřbitově se stejnými hrdiny a dokonce se tam objeví i nový lidé, které jsem si oblíbila.
Laura leží v nemocnici, jenže je v komatu. Na chvilku se probudila, ale zase se objevila na hřbitově jako koza. V novinách se píše, že by ji měli odpojit, takže je dost možné, že umře a s tím se nemůže Laura vyrovnat. Miluje Radima a v nových přátelích našla rodinu. Neví co má udělat proto, aby se probudila, neví to nikdo. Chvílemi zmizí a probudí se z komatu, ale to je jen na chvilku.
Tenhle příběh ale není jen o Lauře, ona není totiž jediná, kdo se souží.
Pan generální je na rozdíl od ní už mrtev, jen ne úplně. Přes den je v podobě krajty, od půlnoci do svítání člověk. Na hřbitově v jedné staré hrobce našel svojí spřízněnou duši Henriette, které tají co je zač. Ona samozřejmě tuší, protože sama něco tají. Ale pan generální se bojí, že krajta je prostě moc.
A jako by to nebylo málo, jeho bývalá se pomocí magie vrátí do své podoby, sebere vilu a snaží se ublížit Lauře.
V příběhu se objeví nová žena, která chodí na hřbitov ke hrobu své matky. Její manžel je tyran a není zrovna moc poctivý. Její matka ale umí používat magii, tak snaží dceři pomoct, jen se jí to moc nedaří.
Další novou postavou je tatér, který je bez domova a ponocuje na hřbitově. Pan generální se s ním spřátelí a jeden druhému pomůžou.
Poslední novou postavu si nechám pro sebe, jen napovím, že není zrovna moc živá.
U knihy jsem se zase zasmála, protože je plná scének, kterým se nejde nezasmát. Jsou tam ale i vážné chvilky a někdy i smutné, takže jsem neměla stále jen úsměv na tváři.
To prostředí hřbitova neomrzí, protože se tam dá najít tolik témat a tolik nápadů, které lze využít. Asi se opakuji, ale autorčin styl se mi prostě líbí a baví mě.
Není to příběh jedné osoby, ale mnoha a každý má to své, takže se tam toho děje opravdu mnoho.
Moje nejoblíbenější postava je paní profesorka, protože sice je to člověk, ale vídá mrtvé v všemožných podobách a je to chytrá ženská. Na hřbitově má pohřbeného svého nevěrného muže, jehož duch je v bustě. A ona mu to vrací tím, že mu zpívá, plete mu čepice, šály a je tam s ním každý den. Je to správná ženská a mi se líbí.
Vysmátá krajta se mi četla stejně dobře jako první díl a přišla mi o chlup lepší. Paní autorka mě nezklamala i když konec byl zase utnutý v tom nejlepším, což znamená pokračování.

Komentáře (0)