Vyšetřování za trest

recenze

Černá díra (2018) / a.k
Vyšetřování za trest
Huldar býval vedoucím oddělení vyšetřování. Sesazení z pozice si zavinil sám, když zpackal případ, na kterém pracoval spolu s ředitelkou Dětského domu, Freyjou. I ona byla degradována na řadovou dětskou psycholožku. Huldar upadl v nemilost. Nyní musí řešit úkoly, o které na oddělení nikdo nestojí.

Před deseti lety zakopali deváťáci místní školy pod zem časovou kapsli. Dostali úkol sepsat a uložit sem dokument, jak bude vypadat svět za deset let. Při slavnostním výkopu byl ale ve schránce jeden dokument navíc. Jde o seznam osob, které za deset let budou zavražděni. Nejde o jména, jen iniciály. I když jde pravděpodobně o hloupý žert tehdejšího puberťáka, policie to musí prošetřit. A kdo jiný by měl takovou pošetilost prošetřit, než právě Huldar. Huldar vidí v „případu“ možnost, jak obnovit spolupráci s psycholožkou Freyjou. A zatímco Huldar prověřuje okolnosti časové schránky, celé vyšetřovací oddělení v čele s šéfkou Erlou právě začalo pracovat na novém velkém případu. Po oznámení anonymu objevili na nečekaném místě části lidského těla. Huldarovo pátrání směřuje až ke zvláštní, sociálně slabé rodině, kde otec končí výkon trestu za znásilnění a zabití a jeho už dospělé děti jsou podivně uzavřené a nečitelné.

Tým Erly nevykazuje žádné pokroky a k tomu se objeví další vraždy. I když by Huldar rád opět pracovat na pořádném případu, plní přidělená bezvýznamná šetření, na které v oddělení nikdo jiný nemá čas. Postupně se ale ukazuje, že Erla se svým týmem bude Huldarovy objevy potřebovat. Naplňuje se Huldarova intuice, že by seznam v časové kapsli mohl mít cosi společného s objevenými vraždami.

Samotná postava Huldara je komplikovaná. Ztráta vedoucího oddělení mu nevadí, ale chybí mu náročnější úkoly. Komunikace se šéfovou Erlou, která po něm vedení převzala, vytváří napjaté situace. Přispívá k tomu samotná povaha Huldara, ale i fakt, že jeho šéfová je sice dobrý vyšetřovatel, ale neumí komunikovat s lidmi, je netaktní a neotesaná.

S ženami to má Huldar vůbec složité. Snaží se obnovit bližší kontakt s psycholožkou Freyjou, ale setkání s ní jsou nesmělá a raději své osobní sympatie schovává za její profesní přínos k vyšetřování. I pro Freyju není Huldar pouze policista. Její postoje k němu přechází od náklonnosti až k nenávisti. Čekala jsem, kam autorka posune jejich vztah. Jiskření tu opět proběhlo, ale v tomto dílu série se mi zdá, že tak velký společný prostor postavy nedostaly. Spíš se to ještě zkomplikovalo.

Krimi zápletka mě bavila. Ze začátku tolik zdánlivě nesourodých podnětů, u kterých vás až štve, že je nedokážete pospojovat. V okamžiku, kdy začnete chápat nečitelnost případů, zjistíte, že je to až moc jednoduché a to by vám přece autorka nemohla udělat. A tak už jen odevzdaně hltáte stránku za stránkou. Do konce ještě několikrát změníte názor, kdo je vrah. A až už budete u konce, zjistíte, že bylo všechno úplně jinak. Paráda.

Oproti prvnímu dílu série, kdy jsme sledovali vraždy v přímém přenosu, jsme tentokrát ušetřeni prožívání hrůz obětí těsně před smrtí. Ale brutality, násilí a psychopatického chování ušetřeni rozhodně nebudete.

Přestože se jedná o druhý díl série „Freyja a Huldar“, určitě lze tuto knihu vzít do ruky i bez přečtení předcházejícího případu. Důležité indicie k pochopení vztahů mezi postavami jsou naznačené a čtenář by tak neměl mít problém rychle se zorientovat. Tak směle do toho.

Komentáře (0)

kniha Černá díra recenze