Vypravěčka

recenze

Když jsem přišla na to, že vychází kniha od mé oblíbené spisovatelky – která mě dostala díky Vlku samotáři – nemohla jsem být víc nadšená. Aniž bych si přečetla anotaci, už jsem předem věděla, že mě Jodi Picoultová znovu dostane.

A to jsem ani v nejmenším nevědě jak. Proto když jsem potom zjistila, že se ve Vypravěčce celou dobu jedná o židovskou otázku, o holocaust a jeho následky, byla jsem už jen krůček od sedmého nebe.

Dobře, asi to nezní úplně vhodně, ale já si nemůžu pomoct. Tyhle věci se mě prostě dotýkají nejosobněji, jak jen můžou, a já jsem jen ráda, že se na to pořád pamatuje. Že i po těch letech se najdou lidé, kteří se nebojí do tohohle ošemetného problému ponořit a vytáhnout na světlo nové otázky.

Tak, jako to udělala Jodi Picoultová ve své úžasné Vypravěčce.

Sage Singerouvou už nějaký ten pátek stíhají noční můry. No, noční můry, spíš výčitky svědomí a to, že chodí na nějaké přihlouplé terapie, ji v tom asi těžko pomůže. Vrátí ji to snad její matku? Ty terapie nezmění skutečnost, že Sage svou matku zabila – sice neúmyslně, ale za tím volantem prostě seděla ona.

A nepomůže jí to ani, aby si zvykla na nepříjemné čumily. Nikdy jí nepřestane být nepříjemné, jak si všichni prohlížejí tu její nepěknou jizvu – další nemilou památku na tu autonehodu. Ona se s lidmi už prostě setkávat nechce!

Proč by jinak pracovala jako pekařka? Pracovala přes noc a ve dne byla doma? No protože prostě nesnese ty pohledy!

Sage si zkrátka žije svůj život a nikoho si nevšímá, snaží se splynout s pozadím – být nenápadná. Jenže někdo si jí všimne. Vitální a oblíbený Josef Weber, pětadevadesátiletý dědula, který stejně jako Sage navštěvuje terapie.

Ta dívka s jizvou na tváři je mu prostě sympatická, a proto i když to zprvu nevypadá jednoduše, se mezi nimi brzy rozvine hluboké přátelské pouto. Ta bizarní dvojice v sobě najde spřízněné duše, naslouchavé vrby, které poslouchají právě tehdy, když je ten druhý potřebuje.

A inu jednoho dne to Josef vezme vážně z gruntu – požádá Sage, aby ho zabila.

Kdo by to čekal? No Sage rozhodně ne, ale jak se pak z Josefova vyprávění ukáže, je to bývalý esesák a na kontě má desítky Židů. Ten milý pán je strašlivá zrůda, která ovšem se svým svědomím už nedokáže dál žít. Chce zemřít a Sage jako Židovka je ten pravý člověk, který by měl vykonat spravedlnost.

A tak se mladá dívka ocitá před strašnou volbou. Má tomu člověku pomoci zemřít, anebo ne? A když to udělá, bude to pro něj trest, nebo spíš vykoupení?

Na světě je asi jediný člověk, který může Sage v rozhodování pomoct. Její babička, která zažila Osvětim a tamní poměry. Vypravěčka, která přestože se rozhodla na svou minulost zapomenout, své vnučce začne vyprávět.

Jodi Picoultová je prostě velká spisovatelka a v téhle knize to potvrzuje všemi možnými způsoby. Vzala tohle nelehké téma a přeměnila ho na citlivou, emotivní a morálních otázek plnou knihu, která vám zároveň svými syrovými popisy všech těch krutostí dává pocit, že jste její součástí.

Jak jsem psala nahoře, tohle je pro mě citlivé a osobní téma. Vlastně o tom ani ráda nečtu a přece mám tenhle typ knih ve velké oblibě – no jo, jsem to osoba komplikovaná.

Tak či onak, Vypravěčka je rozhodně velká kniha, která si nezaslouží jenom číst, ale taky pamatovat a přemýšlet nad jejím sdělením.

Komentáře (0)