Vynikající debut

recenze

Povídkovou sbírku, jejíž originální název zní 20th Century Ghosts, u nás poprvé vydalo nakladatelství XYZ v roce 2013 pod názvem Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy. Po devíti letech nám tuto knihu přináší nakladatelství Beta, které se ji tentokrát rozhodlo pojmenovat Černý telefon a další příběhy. Děje se tak při příležitosti vstupu filmové adaptace titulní povídky do kin.
To, že celé Hillovo jméno je Joseph Hillström King a že se jedná o syna slavného Stephena Kinga, asi již není třeba uvádět. Pseudonym Joe Hill vznikl v podstatě proto, aby se autor vyhnul jakémukoli srovnávání se svým otcem a jeho tvorbou. Sice se to pod pokličkou moc dlouho neudrželo, avšak první Hillova sbírka povídek získala spoustu ocenění ještě před tím, než rodinné poměry vyšly najevo.
Kniha získala cenu Bram Stoker Award za nejlepší sbírku a British Fantasy Award za nejlepší sbírku a nejlepší povídku (Nejlepší nový horor).
A není se čemu divit. Příběhy v knize obsaženy jsou mnohdy originální a nutno říci, že se nejedná jen o žánr fantasy a horor. Některé procítěnější kousky se vám vypálí hluboko do paměti a je možné, že už je z ní nikdy nedostanete. Pojďme se tedy na každou povídku podívat trochu blíže.
Hned úvodní povídka Nejlepší nový horor je dosti znepokojivá. Editor Eddie Carroll, který se každoročně musí prokousat nespočtem různých amatérských povídek, aby nakonec vybral pár těch, které zařadí do své antologie Nejlepších hororů roku, narazí na děsivou povídku Knoflíček, kterou napsal jistý Peter Kilrue. Toho se Eddie rozhodne vyhledat. Povídka má pár zajímavých postřehů, co se krátké hororové tvorby týká.
Osobně mě zaujal (a pobavil) například tento úryvek, který řeší zakončení krátkého literárního útvaru: „Mezi literárními znalci byl překvapivý závěr (bez ohledu na to, jak dobře byl proveden) známkou dětinské komerční beletrie a pokleslé televizní zábavy. Pro akademiky středního věku bylo narazit v povídce na šokující závěr podobné jako slyšet baletku, jak si během představení Labutího jezera nahlas uprdne – faux pas tak strašné, že je to až legrační.“ Takový závěr na čtenáře povídky (naštěstí? ? ?) nečeká. Ten je sice předvídatelný, ale zároveň velmi zajímavý a napínavý a reakce hlavního hrdiny je očividně ovlivněna vším tím hororovým materiálem, s kterým se za dlouhá léta jako editor setkal.
Druhá povídka, podle níž je pojmenován originální název knihy – tedy 20th Century Ghost, je smutný příběh o jednom kině, ve kterém se občas zjeví duch mladé ženy a každému, kdo ji zahlédne, to nějakým způsobem ovlivní život. V povídce je velice cítit obrovská láska k filmu. Nevím, zda je její název úmyslně ponechán v originálním znění a odkazuje tak na název jednoho veleznámého filmového studia, ale klidně by mohla být přeložena jak Duch 20. století, což by byl za mě skvělý český název.
Pop Art je zvláštně napsaný příběh o přátelství dvou chlapců, z nichž je jeden nafukovací. Ano, čtete dobře. Plastový chlapec s ventilkem, jímž se může přifukovat, plný vzduchu, který se může vyjadřovat pouze pomocí psaných vzkazů. Joe Hill se tu zjevně snaží poukázat na problematiku menšin (obě nafukovací postavy, které se v povídce objevují, jsou Židé) a celkově jedince, kteří se nějakým způsobem odlišují od ostatních. Nafukovací chlapec je zde vlastně ekvivalentem člověka trpícího nějakou vzácnou nemocí jako je například špatná srážlivost krve a stejně tak jako člověk s touto chorobou si musí dávat pozor na ostré předměty a další nebezpečí, která dennodenně číhají na každém rohu. Příběh je ve finále velmi originální a dokonce bych ho označil za nejlepší povídku knihy, na jejímž konci mě přepadl intenzivní pocit smutku a málem došlo i na slzy. Povídka mi připomněla Irvingův román Motlitba za Owena Meanyho. Název Pop Art může být zavádějící, jelikož se nejedná o označení moderního umění, ale o nepřeložený originální název, který by se vzhledem k tomu, z jakého je hlavní hrdina materiálu, dal volně přeložit jako Praskající či Bouchající Arthur.
Následující povídka je též z toho bizarnějšího soudku. Uslyšíš zpívat cvrčka je na způsob Kavkovy Proměny a čtenář ji může vnímat dvěma způsoby. Může ji vzít doslovně jako horor, kdy se chlapec jednoho dne probudí a zjistí, že se proměnil v obří hmyz, za což pravděpodobně můžou následky testování bomb odpalovaných v poušti v blízkosti chlapcova bydliště. Ve spojitosti s tím je zmíněna hustá mlha, z níž se ozývá dunění ran a hromů. Mám pocit, že ji Hill zmínil záměrně a naráží tak na novelu Mlha svého otce. Povídku lze též vnímat jako tu předchozí, tedy obrazně. Dospívající chlapec hledající své místo pod Sluncem. Touží někam patřit a je pro to připraven udělat cokoliv. Ať už je to třeba pojídání hmyzu na školním hřišti před ostatními spolužáky. Ani přes to se mu mezi ostatní nedaří zapadnout a i v důsledku špatných rodinných poměrů, ve kterých chlapec vyrůstá, vše směřuje k tragickému konci. Opět velice silná povídka s hlubším významem, která svým poselstvím může být připodobňována ke kontroverzní knize Rage Stephena Kinga.
Kdo má načteného Draculu od Brama Stokera, toho jistě potěší povídka Abrahamovi synové, což je vlastně takový dovětek k románu, který vám odhalí další osud Abrahama Van Helsinga. Rozhodně mě povídka pobavila a jak je uvedeno v předmluvě ke sbírce, připomněla mi nenápadný, leč vynikající film Lovec démonů, kterým se Hill jistě nechal inspirovat.
Další kousek s názvem Lepší než doma pojednává o chlapci trpící jistým druhem autismu. Povídka je náhled do života člověka s touto poruchou a na to, jaké přináší komplikace nejen postiženému člověku, ale i jeho okolí. Velkou roli tu hraje také láska k baseballu, kterou Hill podědil po svém otci.
V titulní povídce Černý telefon, jejíž filmová adaptace právě vstupuje do kin, nahlédneme do temného sklepení, které slouží jako žalář pro uneseného chlapce. Ten brzy zjistí, že jedinou šancí na záchranu je starý černý telefon visící na zdi. Únosce se podobá nechvalně proslulému sériovému vrahovi John Wayne Gacymu, který v letech 1972 – 1978 unášel chlapce v přestrojení za klauna.
Drsný kousek V autu mi vážně vyrazil dech. Dalo by se říci, že je Wyatt celoživotním smolařem od té doby, co ho jako chlapce v zápase dětské baseballové ligy vyautovali (ano, opět baseball). Poté, co je propuštěn z práce a pěšky míří ke svému domovu, se dostává do nezáviděníhodné situace. Zopakuje se historie a bude Wyatt opět ve svém životě vyautován?
Každý z nás asi někdy snil o tom, že by chtěl létat. Malému Erikovi se tento sen vyplní poté, co zjistí, že ho jeho superhrdinský plášť, který mu ušila matka, dokáže nadnášet. Tato povídka byla také zpracována jako grafický román, který u nás vydalo nakladatelství Comics Centrum v luxusní edici včetně prequelu o původu záhadné látky, z které je plášť ušit.
Poslední dech nás zavede do jednoho muzea, které má nezvyklé exponáty. Jsou jimi poslední výdechy lidí před smrtí, mezi kterými můžete například najít i výdech spisovatele Roalda Dahla či Edgara Allana Poa.
Kraťoučké Mrtvé dřevo není ani tak povídka, jako spíš zamyšlení nad tím, zda tu mohou i stromy po své smrti zůstat jako duchové.
V povídce Snídaně u vdovy se společně s tulákem Killianem přeneseme do Ameriky třicátých let dvacátého století. Jednoho dne se ocitá v chaloupce uprostřed lesů, kterou obývá vdova a její tři dcery. Smutná povídka o ochotě pomoci bližnímu svému se zvláštní atmosférou a podivným koncem, na kterou, aby si ji náležitě užil, musí být čtenář správně naladěn.
Bobby Conroy vstává z mrtvých je další z nehororových věcí, avšak ve velmi hororovém prostředí. Děj nás zavádí do druhé poloviny 70. let na předměstí Pittsburghu, kde režisér George A. Romero se svým dvorním maskérem Tomem Savinim natáčí dnes již kultovní Úsvit mrtvých. Bobby se zde jako jeden z mnoha zombie komparzistů potkává se svou dávnou školní láskou. Povídka je o věcech, které jsme svými rozhodnutími ztratili a o tom, co všechno bychom změnili, kdyby šel vrátit čas a my mohli začít znovu. Joe Hill si v dětství zahrál v Romerově filmu Creepshow a při psaní této povídky jistě využil svých vzpomínek na tehdejší natáčení.
Otcova maska je velmi surrealistická věc. Výjevy jako ze špatného snu, obrazy znepokojivé a zároveň krásné. I když si tuto povídku asi každý vysvětlí po svém, poselství je jasné: Pokud chcete v životě uspět, noste masku.
Mrazivá a zároveň smutná povídka Dobrovolná internace, v níž vypravěč vzpomíná na svého bratra trpícího schizofrenií a jehož velkou zálibou je budování rozsáhlých systémů chodeb a staveb z kartonových krabic, z kterých občas není návratu. Nejdelší kus sbírky a skvělá tečka na závěr.
I když úplný závěr to vlastně není, jelikož na čtenáře po autorově děkovačce čeká ještě jedna bonusová povídka Šeherezádin psací stroj.
Vlastnit tuto sbírku je povinností nejen pro fanoušky Kingovy a Hillovy tvorby, ale i pro každého milovníka krátké prózy a opravdu kvalitní literatury.

Komentáře (0)