Výhonek klidu

recenze

Výhonek osmilisté růže (2012) / herdekfilek

Velmi příjemné čtení, které nikterak nerozklíží vaši
existenci, nedá vám pocítit nejistot ani jistot, nerozkmotří vás
s metabolismem pro tu nádhernou neschopnost odejít od rozečtené knihy na
toaletu. Kniha je k pozvolnému zkrmování čtenářovýma očima před spaním,
kdy oči už mají povoleno klížit, zavírat čtenáře do jeho niterného já bez
špetky směšné reality, kde bolest opravdu bolí. Pořád, mrcha.




Kniha se prakticky vůbec neodehrává na Islandu, a
přesto by se z ní právě Island dal vyvážet snad až závodně. Island. Co my
o něm víme? Björk. Teplá vřídla omletá turistickými svršky. Práskající sopky,
jejichž výron už tu není ani na strašení dětí, jen pro tu občasnou bezpečnostní
evakuaci ohroženého území. Co dál? Zima jak v psírně. Polární záře.
Polární den i noc. Přebujelá homosexualita, kdy každý třetí řeší svou pohlavní integritu
vcelku inteligentně a na opačné pohlaví hází už jen pozdravy, ne každodenně a
celoročně a doživotně vlastní komplexy z neúspěchu, nejlépe z toho
životního.




U knihy Výhonek osmilisté růže nejde příliš o příběh
jako spíše o vypsání atmosféry. Dá se říci, že autorka vlepila do spisu své
bytostné pocity ze života, vesmíru a vůbec a vpravila je do stránek ústy
hlavní postavy, mladého muže, který se rozhodne vyrazit z Islandu na cesty
po světě s výhonky osmilisté růže a rebarborovou zavařeninou v bagáži.
Nalézt proslulou klášterní zahradu pro zasazení růží po vlastní mrtvé matičce,
toť směr, kterým se hlavní postava vydá a který budete sledovat s ní. Kniha
dodá do vašeho života něhu, které se dlouho nezbavíte. Hladit nebudete jen své
partnery, své děti, svá zviřátka. Sem tam si pohladíte i hřbet vlastní ruky, hřbet
knihy v knihkupectví nebo i shrbený hřbet zapoceného kopáče ve výkopu. Základem
knihy je opravdu atmosféra, před kterou mezi písmeny nebude kam utéci. Nejlépe
by ducha knihy vyjádřila poustevnická jeskyně, kde myšlenky neruší životní
komih tisíců lidí, podnětů a zbytečností, kvůli kterým se nemůžete soustředit
na vlastní prožívání a spění do hrobu.




Kniha je svým způsobem takovým cestovním průvodcem,
takovou roadmovie, kde ovšem nebudete řešit okolní přírodu a domorodé
obyvatelstvo, alespoň ne příliš, jako spíše zamilovanost do myšlenek tak
příjemně plynoucích. Na knihu lze hledět snad výhradně pozitivně. Není nijak
zásadní, neovlivní vám život, ale dokáže do vás vlít příjemné souznění s vlastním
osudem. Styl psaní autorka vymazlila do těhotenského stavu tři dny před porod,
kdy očekávání už podupává natolik, že se mu nelze vyhnout, protože ten něžně
připitomělý horor je již v zápětí a začíná vyžadovat pohlazení a lásku.




Je spousta knih, které řeší bídu života, duchovní
přepětí posmrtného života, které vám vemluví do hlav novou a zásadní pravdu. Výhonek
osmilisté růže je zcela jiný tím, že je obyčejný, dalo by se říct až nudně
krásný. Což je jeho nesmírná přítěž i výhoda. Dílo je doslova odpočinkové, ale
takovým tím způsobem, který vám dovolí si opravdu odpočinout, ne se jen
připravovat na další zátěž běžného života, kde poplatek stíhá poplatek a kde
zítra znamená vlastně nikdy, protože za oknem očekáváte obličej monstra pasoucího
po vašem životě, majetku a ve výsledku i příčetnosti. Ano, i po té.




Nechte si knihu doporučit. Odpočinete si u jejího čtení.
Příjemně.

Komentáře (3)

Přidat komentář

---