Vteřinu poté - Forstchenova temná vize budoucnosti

recenze Vteřinu poté (2012)

Vteřinu poté - Forstchenova temná vize budoucnosti

Jak by mohla vypadat budoucnost bez elektřiny? Podle Forstchena velmi pochmurně. Elektřina je totiž jakýmsi pátým elementem, živlem bez kterého by se člověk dnešní doby těžko obešel. Lidé jsou tvrdě vrženi do světa, na který nejsou připraveni. Život bez elektřiny si totiž dokáže představit mizivé procento moderní populace. Nic již není samozřejmé. Forstchen se snaží ukázat, že i věci, které si příliš nespojujeme s elektřinou, jsou na ni přímo závislé. Například pitná voda:
Nefungují čističky, které vodu dělají pitnou. Do vyšších poloh neteče voda, protože nefungují pumpy, které by ji tam vytlačily. Už pár dnů po výpadku je většina jídla zkažená, protože je není možné skladovat v chladných podmínkách ledniček. Nefungují automobily, jelikož mají elektronické součástky. To je jen malý výčet toho, kvůli čemu se velmi rychle začnou rozšiřovat různé choroby. Bez pitné vody a dodržování hygieny jsou lidé mnohem náchylnější, bez jídla přicházejí o imunitu a sílu, bez aut jsou nuceni k pohybu delších vzdáleností, jež je vysilují a hlavním důvodem spousty úmrtí je velký nedostatek léků, které se v těchto nehostinných podmínkách rychle kazí.

„‚Dneska má v sobě počítač skoro všechno,‘ pokračoval John ve vysvětlování. ‚Pokladny v obchodech, telefony, hračky, auta. Ale hlavně je počítači řízená ta nejzranitelnější věc: samotná rozvodná síť. Všechno to jen čekalo na zásah.‘“

Forstchen zasazuje děj do současné Ameriky, konkrétně do města Black Mountain, z něhož sám pochází a které je zasaženo elektro-magnetickým pulzem (EMP). Nikdo netuší, kým byli napadeni, jak velká oblast je bez elektrického proudu a hlavně kdy nebo zda vůbec dorazí nějaká pomoc. Hlavním hrdinou příběhu je bývalý plukovník a profesor historie John Matherson. Shodou okolností se stane členem poradního sboru, který vyhlásil stanné právo a má tak možnost zasahovat do citlivých rozhodnutí, jež určí následný směr života ostatním lidem z jeho města.
Autor se zaobírá spoustou etických otázek, ač některými velmi povrchně, jakým způsobem by se měla společnost chovat, aby v této situaci dokázala přežít. Ne jen zdravotně, ale hlavně morálně. Když dochází jídlo, dokážete kvůli němu zabít svého čtyřnohého mazlíčka? A kdyby došlo jídlo, stanete se kanibaly? Jsou tyto věci v této postapokalyptické společnosti morální nebo tím přicházíme o své lidství?
Co je však do očí bijící, je autorův patriotismus. Velice rychle se totiž omrzí provolávání „Bůh žehnej Americe“, posvěcování důležitých rozhodnutí knězem,
zahajování schůzí přísahou pod americkou vlajkou. Nahradíme-li si častou otázku: „Jsme ještě stále Američané?“ otázkou: „Chováme se ještě lidsky?“ lze i tento, pro mne přílišný, patriotismus přenést přes srdce.

Zajímavé je také sledovat, jak se v Johnovi sváří rozhodnutí, co se týče komunity obecně a naopak čemu by dal přednost v zájmu své vlastní rodiny. Zvláště když jeho nejmladší dcera má diabetes prvního typu a pro ni by byl schopen obětovat vše. John je tak se svými vnitřními rozpory velmi lidský a tím pádem i sympatickým hrdinou.

„‚Johne, mám v zásobě přesně čtyřicet ampulí. Tady ve městě je ještě jedno dítě s diabetem prvního typu. A pak je tu přes sto dospělých diabetiků, více nebo méně závislých na inzulínu. Už jsem tu dnes měla čtyři nemocné, kteří chtěli, abych jim vydala větší množství léků. Já to nemůžu takhle porozdávat, Johne. Jsem zodpovědná za všechny místní nemocné, nejen za Jenni…, ‘ zaváhala. ‚Nejen za tebe, Johne.‘‚Liz, vždyť jde o mou dceru, o mou holčičku,‘ začal John a selhal mu hlas. …John přemáhal strašlivé, skoro neovladatelné nutkání odstrčit ji stranou, sáhnout do chladničky a shrábnout všechno, co v ní je.“

Ze začátku se daří rozdělovat všem všechno stejně, ale čím jsou podmínky tvrdší, tím se více začnou vydělovat skupiny, které mají na příděly přednostní práva. Postupně se tak román bude v mezích přibližovat Orwellově Farmě zvířat: „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“ Ostatně literárních, historických, filozofických a převážně filmových odkazů se v této knize najde nespočet.
Kniha se čte velmi svižně a co je hlavní, nesnaží se být nějakým akčním trhákem, ale spíše možnou literaturou faktu a upozorněním s velkým vykřičníkem pro lidstvo, že v současnosti neexistuje žádná ochrana proti napadení EMP. Hrozba je totiž dle něj více než reálná.

„Vteřinu po útoku EMP bude příliš pozdě na položení dvou prostých otázek: Co jsme měli udělat pro to, abychom mu zabránili, a proč jsme to neudělali.“

autor: Minas · 16.07.2012 v 11:59 · přečteno 1984x

Komentáře (7)

kniha Vteřinu poté recenze

domov
11.08.2012

Recence článku byla tak inspirující ,že jsem knihu koupil a nelituji.

Yvette
17.07.2012

Souhlasím, hezky napsaný článek. I když bych netvrdila, že je to z výběru v této rubrice něco, co se dá "konečně" označit za recenzi (tím myšleno, jako kdyby toto byl teprve první článek tohoto typu zde v této rubrice). Je to podle mě věc názoru, takže nechci nijak rýpat. Je také nutné si uvědomit, že lidé, kteří sem píší recenze nejsou profesionálové, to je nutné vzít v potaz. Ale to sem asi nepatří...

Délka taky podle mě není až tak důležitá a těžko se dá říct, kolik řádků či znaků by přesně měla mít.

Článek je skutečně dobrý, líbil se mi.

pet-kyval
17.07.2012

Myslím, že je to velmi dobrý příspěvek, který se dá konečně označit za recenzi. Zmínil jsi jak to, co ti nejvíce nesedělo, tak jsi i pochválil to, co tě naopak potěšilo. A nebála bych se délky. Klidně bych uvítala i delší text. :)

Minas
16.07.2012

Všem děkuji za vaše pochvalné komentáře, jsem velmi rád, že se recenze líbí. To je taky důvod, proč jsem se do něčeho takového vlastně pustil. Stejně tak budu rád za případnou kritiku, neboť vždy je jistě co zlepšovat.

malc8k: Ono je těžké říci, jak má být recenze dlouhá. Pisatel by to měl mít takzvaně "v oku". Nejsem si jist, jestli se to daří u mé recenze, nicméně jsem se setkal jak s recenzemi, které měly dva odstavečky, v nichž bylo vše stručně a výstižně podáno a nebo taky s recenzemi přes 3 strany.
S tím odhalením děje to nebude až tak horké. To co jsem napsal, že se v knize vyskytuje, je obecného rázu, se kterým se potkáš ve většině postapokalyptických děl. Neříkám, jak co konkrétně dopadne, jen naznačuji pár myšlenek, které autor přednostně řeší, a tím se čtenáři pokouším přiblížit, jakým směrem se děj může ubírat. U těchto obecných témat záleží především na autorovi, jak se rozhodne vypořádat s různými situacemi.

paulhunter: Skvěle napsáno, pobavil jsem se. Teď ale budou zvídavé pohledy na tvou recenzi, nikoli na mou :D

zahadum
16.07.2012

konečne poriadne info o knihe !!! presne takto si predstavujem recenziu na knihu...páči sa mi štýl a informačná hodnota....o knihe mám teraz detailné informácie ktoré rozhodnú o prípadnej kúpe knihy...ďakujem

Marwin
16.07.2012

Nejsem fandou tohoto žánru , ale tato recenze je dle mého názoru výborně napsaná . Takhle nějak by měly recenze na knihy vypadat .

paulhunter
16.07.2012

Moc pěkně napsaná recenze. Podobných post-apokalyptických románů bylo napsáno hrozně moc, stejně tak (a určitě více) natočených filmů. Z recenze vyplývá, že to určitě nebude román, ze kterého by se čtenář posadil na zadnici, ale jelikož jsi dal knize 5*, tak věřím, že jisté hodnoty má a za přečtení stojí. Pokud se mi někdy dostane pod ruku, tak si rád přečtu.

Co se týče jedné části tvého příspěvku: "Co je však do očí bijící, je autorův patriotismus. Velice rychle se totiž omrzí provolávání „Bůh žehnej Americe“, posvěcování důležitých rozhodnutí knězem, zahajování schůzí přísahou pod americkou vlajkou." - tak by mi v příběhu vadila úplně nejvíc. Na tenhle přehnaný americký patriotismus jsem vážně alergický.

Navíc jsem si vzpomněl na jeden článek z mého dnes již zaniklého časopisu, který paroduje americké filmy i patriotismus, tak jej přikládám níže: (je to tři roky staré, tak brát s rezervou ;-))

https://fbcdn-sphotos-a.akamaihd.net/hphotos-ak-snc6/230260_1664766178524_8077735_n.jpg
https://fbcdn-sphotos-a.akamaihd.net/hphotos-ak-snc6/222440_1664766058521_4045138_n.jpg